„Tím, jak se osobně snažím víc a víc poznávat okolní svět a chování lidí, se moje vnímání okolí přetavilo v něco, co by většina lidí nazvala pesimistickým pohledem. Býval jsem optimističtější, měl jsem vizi, že lidi dokážou současné problémy překonat a dokážou z nich ‚vybruslit‘, ale tím, jak se mé poznatky navyšují, mám pocit, že jsme v nějakých mantinelech, které nám nastavil proces evoluce a nedokážeme se z těchto okovů vymanit. I když lidé mají informace o negativních jevech, tak na ně nedokážou reagovat. Odbudou je tím, že to třeba není tak špatné, nebo že to tak být nemusí.“
Už jako malý kluk zpod Vysokých Tater se spíš než o zdolávání štítů zajímal o to, co v horách vidí. Zkoumal přírodu z první ruky, zajímalo ho, jak se živé organismy navzájem ovlivňují, stejně jako zákonitosti, které řídí vztah živé přírody k neživé – horninám, půdě, vodě, vzduchu, světlu. Klučičí zájem přetavil ve vysokoškolské studium ekologie. Dnes patří Alexander Ač mezi respektované odborníky na klimatické změny, působí na brněnské pobočce Akademie věd v Ústavu výzkumu globální změny.
Neo: Jedním z hojně popíraných jevů je globální oteplování. Prý jde o hoax vědců, kteří si tím zajišťují granty. Co byste na to odpověděl?
Jde o argument na úrovni konspiračních teorií. Tyto teorie mohou být zajímavé a někdy se může částečně ukázat, že některé aspekty jsou svým způsobem i pravdivé. Určitě existují lidé, kteří dělají výzkum pro peníze. A ukáže se třeba, že podváděli. Vybavuji si takhle jeden výzkum kmenových buněk, u kterého byly výsledky vymyšlené.
Věda není neomylná. A opravdu existují vědci, kteří nemají čistý štít, a to i v oblasti klimatologie. Ale bývají to právě ti, kteří globální oteplování a vliv člověka na ně popírají. Často mají vazby na fosilní průmysl, který je financuje a který má zájem na zlehčování problému. Existuje několik málo klimatologů, kteří se snaží zlehčovat, v podstatě i zpochybňovat ani ne tak existenci globálního oteplování, jako podíl člověka na něm. Naopak klimatologové, kteří tento vliv ukazují a zkoumají, kteří jsou veřejně aktivní, jsou terčem různých urážlivých emailů, výhrůžek a podobně. To je zdokumentované. Proto, že upozorňují na tento problém, se dostávají do problémů.
A peníze z grantů? Pokud si chce člověk vydělat, tak v první řadě vůbec nejde do výzkumu. Je to intelektuálně a časově náročná činnost, která není dostatečně oceněná, člověk pracuje mnohdy i ve volném čase. Tento argument pokulhává v mnoha směrech.
Neo: Skutečně se země otepluje? Podle skeptiků je navýšení teploty zanedbatelné.
Nárůst globálních teplot máme zdokumentovaný pomocí meteorologických stanic, kterých je po světě několik tisíc. Jejich měření nám ukazují, že za posledních více než 120 let se globální průměrná teplota zvýšila asi o jeden stupeň Celsia. To je významný nárůst. Když došlo ke změně globální teploty o pět stupňů, tak se například hladiny oceánů zvýšily o více než sto metrů a téměř vždy tyto změny teploty trvaly stovky a tisíce let, někdy i desítky tisíc let. Pokud se nám tedy země oteplí o jeden stupeň za sto let, tak je to změna, ke které těžko hledáme srovnání v minulosti. Není tedy pravda, že se nejedná o významné oteplení.
Neo: Někteří vědci argumentují tím, že ale za posledních deset let se planeta už významně neoteplila.
Tento argument rovněž není správný, protože rekordně teplý byl rok 2014, po něm rok 2015 a letošní rok bude taky s velkou pravděpodobností rekordně teplý. Oteplování pokračuje velmi rychle dál a aktuální poznatky naznačují, že by se mohlo i mírně zrychlit. Skeptici také občas používají graf s teplotami, které jsou získávány ze satelitních dat. Tyto hodnoty sice ukazují mírnější trend oteplování, to je pravda, na druhou stranu ale nejde o hodnoty, které ukazují přízemní teploty, ale jdou do vyšších vrstev atmosféry, do troposféry, a to je něco jiného než to, co měří meteorologické stanice. Nechci zabíhat do detailů, ale dva nebo tři měsíce zpátky autoři výzkumu korigovali algoritmus pro výpočet teplot ze satelitních dat. Ono nejde přímo o měření – není to teploměr. Vy to tím satelitem změříte, ale musíte to propočítat. A oni právě korigovali některé nepřesné výpočty a ukázalo se, že trend oteplování v nižší a střední troposféře – to je to, co měří satelitní senzory – je výraznější, než se myslelo. Takže ani argument, že podle tohoto datasetu se za posledních asi patnáct let téměř neotepluje, už nelze používat. Těch důkazů, že se země otepluje, je mnoho.
Neo: Obecně se říká, že klimatické změny tu byly vždycky, že s tím nic nenaděláme. Viz opakované doby ledové, teď prý už nějakou dobu na novou dobu ledovou čekáme. Jak reagujete na takové argumenty?
V současnosti se skutečně nacházíme v období takzvaného interglaciálu, tedy v době meziledové. Toto období trvá už více než deset tisíc let. Je pravda i to, že před příchodem průmyslové revoluce globální teploty mírně klesaly. Pokud by člověk neměnil složení atmosféry tak, jak to dělá, opravdu existují důkazy, že by v nadcházejících – spíš tisíciletích než staletích – postupně došlo k nastoupení nové doby ledové.
Nicméně nejnovější studie dokazují, že my jsme tento trend zvrátili a že příchod další doby ledové v dalších minimálně padesáti až stech tisících letech nehrozí. Tato obava není na místě.
Je také pravda, že se v minulosti teploty měnily. Ale tyto změny probíhaly mnohem, mnohem pomaleji. Rychlost nárůstu koncentrace skleníkových plynů v současnosti je asi dvě stě krát rychlejší, než tomu bylo při posledním oteplení, když jsme se dostali z doby ledové do doby meziledové. Je tedy rozdíl, jestli narazíme do zdi v rychlosti dvě stě kilometrů v hodině, nebo rychlostí jeden kilometr v hodině.
Neo: Čili nejde ani tak o to, že se otepluje, ale o to, jak rychle se otepluje?
Je tím narušena schopnost přírody i lidí se přizpůsobovat. Spousta živočichů se dostatečně přizpůsobit nedokáže. Hrozí proto vymírání živočišných a rostlinných druhů. A to, že to člověk neovlivní, jednoduše není pravda. My to ovlivňujeme právě tím, že toto oteplování způsobujeme a už teď vidíme, že to nabývá nebezpečných rozměrů. Říkat, že se vlastně nic neděje, nebo že s tím stejně neuděláme, jednoduše není pravda.
Neo: Proč se tedy země otepluje?
Zvyšuje se koncentrace skleníkových plynů způsobená spalováním fosilních zdrojů, tedy uhlí, ropy, zemního plynu a mimo jiné i odlesňováním. V současnosti je koncentrace skleníkových plynů na úrovni, kdy byla naposledy před třemi až čtyřmi miliony let. Z dlouhodobého hlediska to bylo před patnácti až dvaceti miliony let. Tehdy planeta vypadala úplně jinak, byla teplejší, zalednění bylo mnohem méně rozsáhlé, hladiny oceánů byly vyšší o pět až deset metrů.
Proč se tedy země otepluje? Skleníkové plyny mají schopnost zachytávat sluneční záření a vracet ho zpátky k zemi. Tím způsobují oteplení planety. Funguje to tak, že když přichází záření od slunce, tak má vyšší frekvenci, je pronikavější a proto projde atmosférou i skleníkovými plyny. Po dopadu na zem část energie ztratí a změní se na takzvané dlouhovlnné záření, které má větší vlnovou délku. To už skleníkové plyny dokážou zachytit. Část tohoto dlouhovlnného záření se tak vrací zpátky. Tím, jak lidé zvyšují obsah skleníkových plynů v atmosféře, tak se zvyšuje množství záření, které se vrací zpátky a vede ke zvyšování teplot.
Existují laboratorní měření, které vliv skleníkových plynů prokazují. Na jejich základě je i vypočítáno, o kolik by atmosféra byla chladnější, pokud by v atmosféře skleníkové plyny neexistovaly. Je to asi 33 stupňů Celsia.
Neo: Mluvil jste o vymírání druhů. Člověk je ovšem velice adaptabilní tvor, žije jak na Sahaře, tak v Grónsku. Není to tak, že se prostě vyšším teplotám přizpůsobíme?
To je častý argument mnoha vědců. ‚No tak se oteplí, jednoduše se budeme přizpůsobovat, bude trochu tepleji, třeba trochu víc naprší, dokážeme zachytávat vodu, takže ani záplavy nebudou tak nezvladatelné.‘ Já bych nechtěl schopnost člověka přizpůsobovat se podceňovat. Osídlili jsme téměř všechny kontinenty kromě Antarktidy, kde člověk nežije permanentně, je tam jenom dočasně, víceméně z výzkumných důvodů. I Grónsko bylo a je částečně osídleno. Přizpůsobivost člověka je obrovská.
Na druhou stranu už dnes vidíme, že zejména v chudých zemích – a jsou to právě ony, které k tomuto problému téměř nepřispívají, protože mají nízkou spotřebu – už teď dochází k poměrně významnému počtu úmrtí v důsledku narůstajícího výskytu sucha, veder a záplav.
Souhlasím s tím, že schopnost člověka přizpůsobovat se je obrovská, ale musíme se i podívat na to, že v lidské v populaci není rovnoměrná. A potom – co to znamená přizpůsobit se? Jak chceme žít? V jakém světě chceme žít? Je to svět, kde budou migrovat tisíce, miliony, desítky milionů lidí, kdy někteří z nich přežijí, někteří budou tonout ve Středozemním moři? A budeme ignorovat, že se nedokázali adaptovat?
Určitě se vždy někdo dokáže adaptovat. Otázka je, jestli to dokáže celá populace. Narazíme na problémy adaptačních limitů. Vždycky se musíme dívat na celou populaci.
Neo: Skeptici ale tvrdí, že vrstva ledu na Antarktidě narůstá. A že nedávné extrémní zimy nejen ve Spojených Státech prokazují, že tedy žádné globální oteplování neexistuje.
Částí problému je právě zlehčování důsledků klimatické změny a zaměřování se na krátkodobé výkyvy počasí. Nikdo neříká, že když se oteplí o další stupeň, o dva, o tři, že u nás přestane sněžit, že roztaje celá Antarktida nebo celé Grónsko. To jednoduše není pravda. Co se týče extrémního mrazu v zimě nebo třeba chladného a deštivého počasí, ke kterému může a bude docházet, tak jde o zajímavý efekt, který se ukazuje ve stále více vědeckých studiích. To, jak se otepluje v Arktidě rychleji než u nás v mírných pásmech, ovlivňuje celkovou cirkulaci atmosféry. Mluvíme o takzvanému tryskovém proudění, o jetstreamu, které zprostředkovává výměnu energie mezi Arktidou a našimi zeměpisnými šířkami. Rozdílná míra oteplování na severním pólu a u nás vede k takzvanému více zvlněnému tryskovému proudění, které může přinášet chladnější počasí v průběhu zimy na krátké období a naopak zase vpády teplého vzduchu i do severnějších oblastí, které v minulosti tak teplé počasí nezažívaly.
Výkyvy vyšších a nižších teplot se stávají častějšími a výraznějšími a vedou k extrémnějším projevům počasí. To znamená, že pokud máme třeba výskyt sucha, tak to proudění způsobí, že sucho trvá delší dobu. Nebo když v zimě sněží, tak sněhové nadílky můžou být výraznější. A atmosféra obsahuje víc vlhkosti a zároveň proudí takovým způsobem, že setrvává v tom daném místě delší dobu.
Když si to přirovnáme k reálným situacím, tak to nastalo nedávno v Německu, kdy přívalové deště způsobily záplavy mimo jiné v sousedním Bavorsku a kdy se tlaková níže držela poměrně dlouho nad stejným územím. Nebo například v roce 2003 – možná si někteří vzpomenou -, kdy bylo extrémní sucho, ve velkých částech Evropy více než tři měsíce téměř nepršelo, desítky tisíc lidí předčasně umřely na důsledky vysokých teplot. K podobné situaci došlo v Rusku v roce 2010. Rusové tehdy museli zastavit prakticky veškerý vývoz pšenice a potravin. Přitom Rusko patří mezi největší vývozce obilovin. Bylo to v důsledku extrémních veder a sucha, v okolí Moskvy řádily rozsáhlé lesní požáry a také spousta lidí, desítky tisíc, v důsledku sucha i požárů předčasně zahynuly. Na druhé straně došlo v Pákistánu k záplavám. Na opačné straně extrému sucha jsou totiž záplavy a extrémní srážky. To paradoxně souvisí s oteplením v Arktidě.
Neo: Jak se to projevuje u nás?
U nás se to může jevit jako extrémní zima nebo extrémní horko. Klimatické změny znamenají nárůst extrémů na obě strany, čili jak sucho, tak záplavy. Někdy se to může projevit třeba i delším trváním zimy. Nicméně průměrné teploty atmosféry jednoduše rostou.
Neo: Zmínil jste rok 2010. Koncem roku 2010 začalo takzvané Arabské jaro. Jedním z hlavních důvodů vzniku Arabského jara bylo zásadní zvýšení cen potravin právě proto, že celá řada zemí omezila vývoz potravin jako třeba Rusko. Je možné dát rovnítko mezi klimatickou změnou a nepokoji v arabských zemích?
Existují publikace, které se tomu vztahu věnují. Je prokázáno, že pokud rostou ceny potravin, tak to zvyšuje i potravinové nepokoje zejména v chudých zemích.
Pro nás znamená zvýšení cen potravin, že musíme zvýšit výdaje v tomto směru třeba o pět, deset procent. To pro většinu lidí není existenční problém, ani pro ty chudší u nás. Musíme si ale uvědomit, že v chudých zemích to pro obyvatele opravdu existenční otázka je. Neznamená to, že musí obětovat větší příjem na nákup potravin. Oni si ty potraviny vůbec nemůžou dovolit koupit.
To se stalo jak v Egyptě, tak Tunisu, v Sýrii, právě v těch zemích, kde Arabské jaro proběhlo, nebo se v letech 2010 a 2011 nějakým způsobem začalo projevovat. Výskyt extrémního počasí byl velmi pravděpodobně jedním z faktorů, který k těmto jevům přispěl. Ale jde to ruku v ruce s rostoucí populací, s dostupností fosilních zdrojů.
Víme, jak to teď v Sýrii vypadá. V Sýrii bylo rozsáhlé sucho už před tím, než k nepokojům došlo. Podle vědeckých analýz postihlo Sýrii největší sucho za posledních nejméně devět set let a opravdu to byl jeden z faktorů, který přispěl k migraci farmářů do měst. Jednalo se o asi jeden a půl milionu lidí v dvacetimilionové Sýrii. I to zřejmě podnítilo nepokoje, které vyústily v občanskou válku. Nicméně ne všude propukla občanská válka. Je potřeba to vidět specificky, v různých zemích se kombinují různé problémy do různé úrovně a intenzity.
Sýrie je možná takový modelový příklad, co můžeme do budoucna očekávat. V Sýrii se zkombinoval rychlý populační růst s extrémním suchem, ke kterému významně přispělo globální oteplování a s vyčerpáváním zdrojů. Od roku 1996 tam klesá těžba ropy, stát tak přišel o významný zdroj příjmů a nedokázal financovat sociálně slabší skupiny lidí. Tyto tři faktory zřejmě vedly k nezvladatelné situaci, kdy i lidé, kteří mají vysokou míru adaptace, spolu nedokážou mírumilovně žít a jsou donuceni utíkat před válkou. To je jev, který bohužel není náhodný, je to spíš trendová záležitost a v budoucnu se bude týkat většího a většího počtu lidí.
Zdroj: www.neovlivni.cz