Ivo Šebestík

Prezident USA Ronald Reagan s afghánskými a pákistánskými islamisty. Bílý dům, únor 1983

Násilí produkované organizovanými teroristickými skupinami i jednotlivci, jejichž motiv může být patologické povahy, narůstá. Vlády, odpovědní ministři, parlamenty i většina médií ale vždy reagují podle jednoho jediného schématu, jehož smyslem je víceméně pouze obvyklý rituál, jímž se společnost sama ubezpečuje o vnitřní solidaritě, empatii a připravenosti s násilím bojovat.

Tento rituál ale nemá žádné účinnosti směrem k tragédii, ke které již došlo, a téměř žádný význam preventivní. Země napadená terorismem nebo sérií projevů individuálního šílenství sice spustí jisté množství proklamací i standardních opatření, která se zaměří na navzájem izolované symptomy oněch tragédií, ale v podstatě nikdy nedochází k tomu, co v této situaci představuje naprosto základní podmínku pro jakýkoliv účinný postup.

Ony symptomy izolovaných jevů totiž vypovídají o podstatě nemocné společnosti. Náš „evropský“ postoj ale v zásadě odmítá diagnózu nemoci uvnitř naší vlastní struktury a tvrdošíjně se drží hypotézy, podle které je náš současný organismus pouze z neznámých důvodů napadán zvenčí. Teze, podle které je Evropa stále zcela demokratická, vysoce kulturní, humánní, svobodná a neuvěřitelně vzdělaná, jaksi vylučuje diagnózu, podle které by se evropská společnost v důsledku chybně zvolené orientace ve vývoji svých hodnot rozkládala uvnitř.

Tvrdí se proto, že je pouze napadána zvenčí, aniž by za tyto „infekce“ jakkoliv mohla svou vlastní „životosprávou“. Tento alibismus je ale krajně nebezpečný, neboť skutečně snižuje možnost obrany obyvatelstva před neustále se rozšiřující škálou hrozeb a nebezpečí. Naše vlastní iluze o správné cestě současné Evropy je srovnatelná s iluzí o správné cestě sovětského modelu socialismu, který se uprostřed festivalu vnitřního uspokojení úspěšně a nečekaně rychle rozložil.

Ignorovat symptomy těžké choroby, znamená neléčit její příčiny. A přesně toto se v současné době děje v Evropě a obecně i v celém našem euroatlantickém civilizačním okruhu. Islámský terorismus není ani zdaleka pouze plodem zhloupnutí části obyvatelstva islámského náboženského okruhu, a rozhodně není důsledkem nápadu kteréhosi chorého mozku pomstít se křesťanům za tisíc tři sta let starý neúspěch při arabském pronikání na sever za Pyreneje, za křížové výpravy o pár století později nebo za neúspěch při tureckém obléhání Vídně.

Těžko asi předpokládat, že by se islám prostě jednoho dne rozhodl vyřídit si to s křesťanstvím a ovládnout planetu. Ostatně, nejlidnatější oblasti planety vyznávající buddhismus, konfucianismus, bráhmanskou orientaci a podobně nechává militantní islám na pokoji. Proč?

Islámský terorismus je ze všeho nejvíce reakcí na americkou politiku intervencí, agresí a geopolitického inženýrství na Blízkém východě a v severní Africe. Pomstou za Guantánamo, Abú Ghraib a za desítky dalších lágrů, ve kterých byli ponižováni, mučeni a terorizováni nejenom podezřelí z atentátů na New York, ale i obyčejní zajatí vojáci z irácké války. A Evropa, jejíž nevinní obyvatelé umírají v důsledku sebevražedných atentátů nebo jako oběti šílenců, kteří chtějí kontinent jakkoliv „čistit“, se na této absurdní a krajně nezodpovědné politice USA podílela a podílí. Přesněji řečeno, nikoliv Evropa a Evropané, ale její (jejich) politické reprezentace.

Zlo plodí zlo a nezodpovědná politika silných, mocných a bohatých na straně jedné vytváří podhoubí pro terorismus, který je v podstatě jedinou možnou formou pomsty ze strany těch, kteří nemají síly ani prostředky porazit svého nepřítele v otevřeném válečném konfliktu. Terorismus zabíjí nevinné lidi. Vraždí z pomsty, aby svět nepřítele zasáhl strachem a rozložil jeho vnitřní strukturu a bezpečí.

Nestačí ale vinit pouze atentátníky a struktury, které je cvičí k zabíjení a vyzbrojují. Vinu nesou také ti, kteří zlo v těchto oblastech a silnou protiamerickou a protievropskou zášť zaseli. Dějiny rozsévání zla na Blízkém východě a v severní Africe jsou ale velmi dlouhé a sahají minimálně do počátků evropského kolonialismu. Zde, ve studené válce a konečně v americkém šíleném snu o světovládě je třeba spatřovat základy současných hrůz. A proto také pouze a jedině zde leží jediná účinná možnost, jak příčiny terorismu eliminovat.

Politické reprezentace evropských států pochopitelně jakoukoliv spoluodpovědnost za zničení světového bezpečí odmítají připustit a raději se velmi aktivně zabývají projevy vzájemné solidarity mezi státy a prezentacemi svého odhodlání s terorismem bojovat.

Přitom jediná opravdu účinná forma boje s islámským terorismem je okamžité opuštění amerického geopolitického inženýrství a zahájení kroků, které by mohly vést k obnovení bezpečí v krizových oblastech planety. Všechno ostatní jsou zcela nebo téměř neúčinná opatření, jaká neodstraňují příčiny hrozeb, ale jen velmi chabě a se zpožděním reagují na konkrétní projevy násilí.

Společnost je odpovědná za neklid, nervozitu a ztrátu bezpečí

Stejně tak je naše společnost odpovědná za další zdroje neklidu, nervozity a ztráty bezpečí, které produkují individuální akce zoufalců. I zde by ale sebeuspokojená a pouze ke kosmetickým úpravám odhodlaná politická „elita“ musela přiznat svůj díl odpovědnosti, přesněji řečeno totální selhání.

V naší společnosti se totiž ohromnou rychlostí rozšiřuje počet lidí, kteří se zcela nebo z velké část obejdou bez kultury a bez skutečně solidního vzdělání. Tou měrou, jak narůstají statisticky vděčně sledované počty absolventů vysokých škol, majitelů nejrůznějších certifikátů, osvědčení, diplomů a účastníků všemožných stáží, právě tak rychle klesá úroveň vzdělání, zejména takového, které je možno spojit se širším společenským a kulturním přehledem.

Praktická orientace, zdánlivě užitečné dovednosti a úzce vymezená odbornost schopná flexibilní transformace v cokoliv jiného, nahrazují vzdělání, a to dokonce natolik, že ony prakticky a ihned upotřebitelné dovednosti toto vzdělání odsuzují k nepotřebnosti a neužitečnosti, a tím v podstatě likvidují.

Jenže, praktická orientace v prostředí má v zásadě tutéž hodnotu, jakou osvědčí i mravenec, když mu položíme do cesty hrst chrastí. Mravenec ji spolehlivě obejde. Mravenec se orientuje ve svém prostředí, stejně jako se v něm orientuje moderní dobou, moderními požadavky a technologiemi vychovaný jedinec. Oba ale od svého „vzdělání“ neočekávají nic víc. Jen orientaci v prostředí. Nikoliv orientaci ve světě, v životě, v myšlení a v kultuře.

Málokdo si patrně uvědomuje, že onen důraz na praktickou upotřebitelnost, v jejímž světle se „nepraktické“ vzdělání jeví jako zbytečné, v konečném důsledku likviduje kulturu jako takovou. Symptomy postupného odbourávání širšího vzdělání a vyšší kultury jsou dnes již patrné v podstatě všude v Evropě, o USA ani nemluvě.

Společnost, o jejíž vysoké kultuře a stále se zvyšujícím vzdělání tak rádi a všude mluvíme, je ve skutečnosti společnosti, jejíž vzdělanostní a kulturní úroveň rychle upadá a ve vzácné symbióze s novými technologiemi spěje k bodu nula. Na jedné straně obrovské možnosti praktického uplatnění, techniky a zábavy, na straně druhé primitivismus a absolutní nechuť přemýšlet v souvislostech. Kdybychom chtěli tento obrázek ještě ilustračně vybarvit, cílem tohoto vývoje může být docela klidně opice vybavená moderními technologiemi, tedy Planeta opic v ještě zoufalejší podobě, než jakou v šedesátých letech minulého století předvídali autoři sci-fi.

Ve světě, ve kterém jednoznačně vládne gigantický kapitál, žijí lidé v tvrdém konkurenčním prostředí, které část obyvatelstva vyloučí z podílu na materiálním bohatství i na úspěchu. Dost vysoké procento Evropanů žije uprostřed hmotného blahobytu a neskutečných možností svého prostředí jako vyloučení cizinci, kteří na nic z toho, co vidí, nemají nárok. Frustrace, psychické problémy, alkohol, drogy, sebevraždy, násilí, agresivita, útoky a prášky na uklidnění, to jsou narůstající symptomy nemocné společnosti. I toto vše, bohužel, patří k „našim hodnotám“, která tak usilovně a rádi vyvážíme do světa.

Za uplynulých přibližně třicet let, během kterých se obyvatelstvo západní Evropy oddávalo dílem spánku na vavřínech a dílem uspokojení z pádu sovětské hrozby, dosáhl kapitál na této planetě dosud nikdy nevídané absolutizace moci. Stal se vpravdě nepostižitelný, neporazitelný, pojištěný proti jakékoliv krizi tisíci způsoby. Jeho moc nad lidmi je tak absolutní, že absolutnější už nemůže být. A tento kapitál odsunul demokratické instituce, mechanismy a občany zcela na vedlejší kolej, na které si všichni zúčastnění mohou po libosti hrát, ale nic víc.

Toto je samým základem současné těžké krize našeho civilizačního okruhu. Zde se také nabízí vysvětlení, proč vlády demokratických zemí Evropy podporují geopolitické inženýrství Spojených států, jehož výsledky přinášejí série katastrof a v posledních dvou letech také uprchlickou krizi obřích rozměrů a s ní spojené stovky incidentů, ke kterým na evropské půdě dochází. Kdyby občané evropských států měli skutečnou moc, jak ovlivnit rozhodování svých vlád a parlamentů, pak by se Evropa nemohla na americké zahraniční „politice“ podílet a netrpěla by důsledky nebezpečných rozhodnutí svých reprezentací. Řečeno naprosto jasně, neumírali by nevinní lidé na následky sebevražedných atentátů.

Řešením současné krize evropské bezpečnosti je tedy pouze a jedině naprostá změna většiny současných vývojových trendů v Evropě, a zároveň rozhodný nesouhlas Evropanů s jakoukoliv další účastí evropských států na amerických agresích a intervencích ve světě. Ty v případě nástupu Hillary Clintonové do Bílého domu budou pokračovat a mohou vést i k apokalyptickému konfliktu s Ruskem. Geopolitická spolupráce se Spojenými státy v posledních desetiletích byla pro Evropu krajně nebezpečná a takovou může zůstávat i nadále. Pak se Evropané nemohou divit, že nevinní lidé platí za dřívější rozhodnutí svých vlád podílet se na amerických akcích zdravím i životy.

 

Zdroj: www.altpress.cz