Rozhovor s propagátorkou života bez odpadu spravila Kateřina Winterová
Umíte si představit, že by se všechen odpad, který za rok vyprodukujete, vešel do jedné sklenice? Pro všechny z nás je to asi těžká představa, ať už se snažíme sebevíc recyklovat a nezamořovat planetu odpadky. Ovšem možné to je a živým důkazem toho je paní jménem Bea Johnson. Už několik let se svou rodinou praktikuje životní styl zvaný zero waste, tedy snaží se žít naprosto minimalisticky, především co se odpadů týká. A daří se jí to poměrně dobře.
Krom toho, že jí to přináší zdravotní, časové i finanční výhody, ještě o celém fenoménu napsala knihu Zero Waste Home, ze které se záhy stal bestseller. Když letos v červnu přijela do Prahy s vystoupením na konferenci o životě bez obalu, povedlo se mi ji na chvilku zastihnout a krátce si s ní popovídat o tom, jak začít s minimalizací vlastního odpadu, co ji k tomuto tématu přivedlo a proč by nás to vůbec mělo zajímat.
Vy jste za minulý rok vyprodukovala jednu sklenici odpadu. Co v ní máte?
Bea Johnson: Všechno v ní jsou věci, které jsme nemohli minimalizovat, znovu využít, recyklovat nebo zkompostovat. Tak třeba v ní mám obal od tamponu. Já tampóny nepoužívám, místo toho mám menstruační kalíšek, ale někdo to nechal u nás doma. Měla jsem velkou party, večírek jako překvapení pro kamarádku, takže k nám domů přicházeli lidé, co neznali můj životní styl, spláchli to do záchodu a manžel to vylovil. Taky je tam rybářská síť z dobrovolničení v lokální potravinové bance. A pak tam mám různé materiály pocházející ze skutečných oprav a údržby domova.
Jak bychom měli začít žít bez obalů, když většina produktů v obchodech na sobě obal má?
Aby se naše čtyřčlenná rodina s odpadem vešla do jedné sklenice, následujeme několik jednoduchých pravidel. Odmítáme věci, které nepotřebujeme. Minimalizujeme množství věcí, které si kupujeme. Všechny jednorázové věci jsme nahradili za ty, které se dají používat vícekrát, a když už si něco potřebujeme koupit, kupujeme věci z druhé ruky. Pak recyklujeme jenom to, co nemůžeme odmítnout nebo použít znovu. A nakonec necháme zbytek zkompostovat. Je to těchto pět jednoduchých pravidel – odmítat, minimalizovat, použít věci víckrát, recyklovat a kompostovat.
Jak jste se s rodinou dostala k myšlence žít jen s minimální produkcí odpadu?
Žili jsme v domě kus za San Franciscem a museli jsme autem jezdit doslova všude. Chtěli jsme se tehdy přestěhovat někam blíž k centra, abychom mohli všude dojít nebo dojet na kole. Ale než jsme našli ideální domov, pronajali jsme si na rok jeden byt a nastěhovali jsme se tam jen s naprosto nezbytnými věcmi. Tehdy nám došlo, že když budeme žít jednoduše, budeme mít mnohem více času na věci, které si užíváme. Když jsem třeba chtěla jít na piknik, na výlet a podobně, museli jsme jít domů, vyndat věci ze skříní nebo jiných úložných prostorů, a tehdy nám došlo, že 80 procent všech uskladněných věcí nám vůbec nechybělo. Tak jsme se jich začali zbavovat.
Díky tomu jste se dostala až k pojmu zero waste?
Díky takovému dobrovolnému zjednodušení života jsme pak měli více času vzdělat se v problémech životního prostředí – koukali jsme na dokumenty, četli knihy a s manželem jsme zjistili, že to opravdu má pro budoucnost smysl. To nás motivovalo, že se podílíme na lepší budoucnosti pro naše děti. Začali jsme dávat pozor na spotřebu elektřiny a vody. Pak jsem začala minimalizovat i náš odpad a jednoho dne jsem narazila na termín zero waste. V té době se používal jen k vyjádření nakládání s odpady na úrovni obcí a měst nebo v průmyslu, ale mně osobně ten termín dával smysl. Uvědomila jsem si, že žít bez odpadu by měl být náš cíl. Jestliže není naším cílem nula odpadu, tak co je ten cíl? Méně odpadu? O něco méně odpadu? Ne. Když máte za cíl nula odpadu, můžete se vždy posouvat dál.
Co všechno jste v rámci toho vyzkoušela?
Samozřejmě neexistoval žádný průvodce, jak žít život bez odpadu. Vyzkoušela jsem spoustu věcí – mech jako toaletní papír, jedlou sodu na mytí vlasů, vyráběla jsem vlastní chleba, máslo, domácí sýr… Ale pak jsem si uvědomila, že tohle není udržitelné pro všechny z nás. Zanechali jsme tedy extrémů a našli systém, co pro nás zafungoval. A to byl důvod k napsání knihy, aby lidé měli mít přístup k alternativám a aby existoval průvodce, jak dosáhnout tohoto životního stylu.
Mohla byste nám říct, jaký pozitivní dopad na životní prostředí má to, když nevytváříme žádný odpad?
Nulový odpad není dobrý jen pro životní prostředí, protože dnes už to není jen něco v balíčku, ale všechna balení pak ještě musí někam jít. Máme problémy s přeplněnými skládkami, spousta odpadu skončí v oceánu, malé kousky plastu jsou v našem potravním řetězci, v našich tělech… Nicméně zjistili jsme, že je to lepší i pro nás, především je to zdravější. Povedlo se nám eliminovat všechny toxické produkty z našeho života. Make-up, co mám na obličeji, na očích, je vyroben z ingrediencí, které jsou jedlé, protože si ho vyrábím sama. Také čistíme dům bílým octem a vodou. A kromě toho jsme dospěli i k tomu, že život bez odpadů šetří spousty peněz. Spočítali jsme si, že ušetříme 40 % našeho celkového rozpočtu v návaznosti na to, že konzumujeme mnohem méně. Když si něco koupíme, vyměníme to za něco jiného. Když už něco kupujeme, tak z druhé ruky. Pokud koupíte produkt, co je zabalený, 15 % z ceny dělá právě balení, takže nahrazujeme vše jednorázové znovupoužitelnou alternativou. Když si tedy kupujeme balení a předměty na jedno použití, doslova si kupujeme něco, co hned vyhodíme, tím pádem je to doslova vyhazování peněz.
Dokážete tím ušetřit i nějaký čas?
Nemůžu vyčíslit, kolik času se tím ušetří. Ale už ze své definice je tento životní styl od toho, aby ve vašem životě vytvořil místo na to, na čem nejvíc záleží. Objevili jsme život postavený na zkušenostech místo na věcech. Krása takového života je jeho zakotvení v bytí, nikoliv ve vlastnictví.
Zdroj: www.eocfuture.cz