“Všechny lidské aktivity, profese, programy i instituce musí být dnes posuzovány primárně podle toho do jaké míry znemožňují, ignorují nebo naopak podporují vzájemně povznášející vztah člověka a Země.” Thomas BERRY

“Ta nejdůležitější a přitom nejprostší otázka, která je před námi, zní: do jaké míry může být technologicko-industriálně-komerční kontext lidského provozu kompatibilní s integrálním fungováním ostatních živých systémů planety? (…)

Náš současný systém, který je založen na plundrování pozemských zdrojů, určitě spěje ke svému konci. Nemůže pokračovat. Lze říci, že průmyslový svět tak jak v současné době v globálním měřítku funguje, je definitivně v koncích. Neexistuje cesta ze současné recese v kontextu našich stávajících komerčně-industriálních procesů. Tato recese není jen finanční nebo lidskou krizí, jde o krizi samotné planety. Země nemůže udržovat takový průmyslový systém ani jeho devastující technologie. V budoucnosti bude mít průmyslový systém svá stádia zdánlivé obnovy, ale ty budou menší a krátkodobé. Větší pohyb se odehrává ve směru jeho rozložení. Dopady našich současných technologií překračují to, co může Země snést. (…)

—- Obnova života v nějakém kreativním kontextu vyžaduje, aby vzniklo nové biologické období, v němž by žilo lidstvo na Zemi v takových vztazích, které by byly oboustranně obohacující, jak pro něj, tak pro Zemi. Tento nový modus bytí planety charakterizuji jako EKOZOICKOU ÉRU, čtvrtou v pořadí ve sledu epoch života. (…)

— PRVNÍ PODMÍNKA vzniku ekozoické éry je spojená s pochopením, že vesmír je společenstvím subjektů, nikoli sbírkou objektů. Každá bytost má svou vlastní vnitřní formu, svou vlastní spontánnost, svůj hlas, svou schopnost sama sebe vyjadřovat a představovat ostatním součástem vesmíru v subjekt-subjektovém vztahu. Protože to platí všude ve vesmíru, platí to zvláště pro každou bytost společenství Země. Každá součást Země je nedílně spojena s každou její další součástí; platí to samozřejmě také pro vzájemné vztahy všech jejích živých bytostí. (…) Ukončení kenozoické éry bylo způsobeno neschopností lidí industriálních kultur důvěrně se vztahovat k Zemi a různým projevům jejího bytí. Západní lidé se ve svých vztazích k okolnímu světu stali autističtí. (…) Kvůli tomuto autismu příslušníci mé generace nikdy neslyšeli hlasy toho ohromného množství obyvatel planety. Nežili ve společenství s ne-lidským světem. (…) Tuto situaci lze napravit pouze rozvinutím nového způsobu vzájemných vztahů mezi lidmi a přírodním světem s jeho rostlinami a zvířaty na zemi i v moři. Pokud tohle nebereme vážně, nemůžeme očekávat nějaké významné odstranění současných bolestí, které jsou prožívány po celé Zemi.

— DRUHÁ PODMÍNKA vzniku ekozoické éry souvisí s uvědoměním, že Země žije a může přežít jen pokud integrálně funguje jako celek. Nemůže nikdy přežít v podobě fragmentů, tak jako žádný jiný organismus nemůže takto přežít. Přesto Země není globálně jednotvárná. Je to diferencovaná jednota, která musí být udržována v integritě a vzájemných vztazích svých mnoha bioregionálních kontextů. Vnitřní soudržnost přírodních systémů vyžaduje sladění lidského osídlení s dynamikou života regionu. Uvnitř regionu musí lidské právo na osídlení respektovat právo na vlastní habitat i pro ostatní členy tohoto společenství života. Jen plně komplexní projev života může udržet vitalitu bioregionu.

— TŘETÍ PODMÍNKA zahájení ekozoické éry souvisí s poznáním, že Země je jednorázovým darem. Nevíme, jaké množství energie je v Zemi obsaženo, neznáme její možnosti ani její omezení. Musíme rozumně předpokládat, že Zemi dnes hrozí nevratné poškození hlavních vzorců jejího fungování a dokonce i deformace možností jejího dalšího vývoje. Ačkoli po velkém vyhynutí na konci paleozoika a v mesozoiku život přežil a došlo k jeho dalšímu rozvoji, nebyl tehdy tak vysoce rozvinutý jako je tomu dnes. Ani v těchto dobách nebyly podmínky života negovány takovými změnami, jaké jsme později způsobili svým zamořením planety. Současný úpadek kenozoika život na Zemi jistě přežije, avšak my nevíme na jaké úrovni svého rozvoje. (…)

— ČTVRTÁ PODMÍNKA pro vznik ekozoické éry je spojena s uvědoměním, že Země je prvotní a lidé jsou odvození. Současný pokřivený názor je takový, že lidé mají primární význam a Země a její integrální fungování jsou až druhotné – tato patologie se projevuje v různých lidských institucích. Jediný pro lidi akceptovatelný způsob, jak efektivně na Zemi existovat, spočívá v tom brát nejprve ohled na celé pozemské společenství a počínat si jako jeho integrální členové. Země se musí stát primární starostí každé lidské instituce, profese, programu a činnosti, včetně ekonomiky. V ekonomice nelze brát první zřetel na lidské hospodářství, jelikož lidské hospodářství neexistuje před hospodářstvím Země. Jen pokud hospodářství Země nějakým způsobem integrálně funguje, může být i lidské hospodářství efektivní. Hospodářství Země může přežít ztrátu své lidské součásti, ale pro naše lidské hospodářství neexistuje žádný způsob, jak by mohlo přežít nebo prospívat odděleně od ekonomiky Země. Je absurdní snažit se o vzrůst hrubého národního produktu tváří v tvář úpadku „hrubého produktu Země“.

Primát společenství Země se týká také lékařství a práva i všech dalších lidských aktivit. Zvláště v lékařství by nám mělo být jasné, že nemůžeme mít zdravé lidi na nemocné planetě. Dřív než může být lékařství nějak prospěšné lidskému zdraví, musí svou pozornost nejprve zaměřit na ochranu zdraví a dobrého bytí Země. Stejně je tomu v soudnictví – stavět právní administrativu na právech lidí a na jejich neomezené svobodě využívat přírodní svět, znamená ho otevřít nejhorším predátorským lidským instinktům. Nejdřív musí být vyjádřena prvotní práva celého pozemského společenství a teprve v jejich rámci je možné artikulovat práva a svobody lidí.

— PÁTÁ PODMÍNKA pro vznik ekozoické éry spočívá v uvědomění, že existuje jedno společenství Země. Neexistuje nic takového jako lidské společenství nějak oddělené od společenství Země. Lidská komunita a přírodní svět půjdou do budoucnosti jako jedno integrální společenství nebo budou na této cestě zakoušet neštěstí. Existuje jen jedno společenství Země, jakkoli diferencované ve svých způsobech vyjádření – jeden ekonomický řád, jeden zdravotní systém, jeden morální řád, jeden svět posvátného. (…)

Snažím se nastínit obrysy nové mýtické formy, která by vyvolala kreativní trans, následující po transu destrukce, jež ovládal naši západní duši v posledních stoletích. Jedné fascinaci můžeme čelit pouze jinou opačnou fascinací. (…) Velikost možností, které jsou před námi, musí být nějakým způsobem zakoušena v anticipaci. Jinak nebudeme mít psychickou energii snášet bolest, kterou vyžaduje transformace. (…)

Doufám, že budeme sto vést a inspirovat naši příští generaci v jejím úsilí vytvořit budoucnost. Jinak bude pouze přežívat se všemi svými resentimenty uprostřed zničené infrastruktury industriálního světa a ruin samotného světa přírody. Výzva sama je už předurčena, pro novou generaci neexistuje žádný způsob, jak této konfrontaci uniknout. Úkol, k němuž je volána a osud, který je před ní nejsou nicméně jen její záležitostí. Lidská bytost je spojena s každou pozemskou bytostí, s celou planetou. Celý vesmír je zapojen. Úspěšný vznik ekozoické éry může být tedy dnes pokládán za velký kreativní úkol samotného vesmíru. Jen v kontextu velkého příběhu vesmíru může být plně pochopen.

Thomas Berry (1914-2009), americký kulturní historik, religionista, kosmolog, přední myslitel de chardinovské tradice a jeden z nejpodnětnějších ekologických myslitelů 20.století. Zevrubně analyzoval povahu odcizení kultury a spirituality Západu od Země. Zastával názor, že proto, abychom mohli efektivně fungovat jako jednotlivci i jako lidský druh potřebujeme porozumět příběhu vesmíru. Společně s kosmologem Brianem Swimmem rozvinuli evoluční kosmologii “nového příběhu”, sjednocující vědu a spiritualitu, která lidstvo, Zemi a vesmír chápe jako jednu mnohotvárnou evoluční událost. Thomas Berry je autorem: The New Story (1978), The Dream of the Earth (1988), The Universe Story (s Brianem Simmem, 1992), The Great Work – Our Way into the Future (1999), The Sacred Universe (2009) ad. Viz.:www.thomasberry.org. Tento text je jádrem autorovy přednášky “Ekozoic Era”, kterou přednesl v roce 2008 na Schumacher College; vyšla v Eleventh Annual E.F.Schumacher Lectures October 1991, Great Barrington, Massachusetts (edit. Hildegarde Hannum), viz www.schumachersociety.org.

Preložil Jiří Zemánek.