A zase ty dezinformace… aneb Zachrání nás cenzura?

Zbyněk Vlk

“Ti, kteří by byli ochotni se vzdát svobody výměnou za chvilkové bezpečí, si nezaslouží ani svobodu ani bezpečí.” Benjamin Franklin

 

V novinách a na zpravodajských webech najdete leccos. A mnohé tam naopak nenajdete. Já jsem tam nedávno našel článek „Největší riziko koronaviru? Lži kolem něj, uvědomuje si EU. A nechce to tak nechat.“ A uvědomil jsem si, že bych toho zanedlouho na webu mohl najít mnohem míň. A to mne přimělo napsat tuto esej…

Informační válka je trvalé téma v mezinárodních vztazích, nevzniklo s brexitem nebo s americkými volbami před čtyřmi lety. Za socialismu jsme poslouchali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky a to, že se tyto stanice komunisti snažili rušit, jsme vnímali jako jasný důkaz toho, že se jich bojí, tedy že s jejich informacemi nedokáží bojovat diskusí. Kazety s Krylem jsme si kopírovali tak, že už třeba na té mé bylo víceméně jen šumění (kopíroval jsem to asi z patnácté kopie…). Dnes se totéž děje se sdílením příspěvků či retweetováním (ovšem už bez ztráty technické kvality). Rádio Svobodná Evropa obnovilo vysílání do Maďarska. Evropské země informačně i jinak podporují běloruskou opozici, kterou pak Lukašenka označuje za přisluhovače cizích mocností a zaprodance západu – ano, úplně stejně byl komunisty označován Havel a Charta. Vždyť tohle všechno je zasahování do vývoje cizích zemí… Když to ale dělá Západ, vnímáme to jako v pořádku, protože do těch zemí přinášíme jiné informace, než ty, které se tam smějí oficiálně šířit. Je to proto, že v nich z našeho pohledu nepanuje svoboda.

Rozumějte mi, já to nijak nekritizuju, já s tím souhlasím. Byl jsem za to vděčný v roce 1989 a jsem vděčný i dnes například za Maďary i Bělorusy. Fandím svobodě a demokracii (a proto fandím i Evropské unii). Dobře, ale existují jiné státy a ty vidí svět jinak. A i ty chtějí své pojetí světa šířit. My destabilizujeme situaci u nich – například situace v Bělorusku je zcela jistě oproti minulosti destabilizovaná – ale z našeho pohledu je takováto destabilizace lepší než původní stabilita, je tam naděje na změnu. Oni destabilizují situaci u nás. A pokud my uznáváme naše právo šířit naše vidění světa do zemí, které to naše vidění světa ve své většině (nebo ve své vládě) nesdílejí, pak bychom demokraticky měli přiznat totéž právo i druhé straně. Základní heslo demokracie, jak jsem jím byl fascinován, zní: „Naprosto nesouhlasím s vaším názorem. Ale budu se bít za to, abyste ho mohl svobodně vyslovovat“.

Síla demokracie, jak ji vnímám, je v tom, že dává prostor všem názorům ve veřejném prostoru, že v ní neexistuje cenzura. A věří, že si dokáže ty demokracii podporující názory odargumentovat. Tedy nikoliv zakázat ty názory „nesprávné“, jak to dělal komunismus a jiné diktatury, ale nechat prostor všem názorům a věcně odargumentovat ty „správné“. Demokracie tedy jednak věří ve svou sílu a ve svobodu a spolu s tím věří v gramotnost svých občanů. Tedy v jejich schopnost třídit informace na základě relevantnosti faktů. Mimochodem tato víra v sílu pravdy stála za tím, že u nás nebyla po revoluci zakázaná KSČ – a myslím si, že to tak bylo dobře, komunismus prohrával ve volné soutěži, nikoliv proto, že by byl zakázán. Bylo to tak mnohem přesvědčivější.

Já nevěřím v to, že jakákoliv cenzura a jakékoliv omezování přístupu k informacím může být pro demokracii prospěšné a hlavně udržitelné. Musí tu být někdo, kdo si je zcela jist, že jeho názory jsou ty správné. Tuto funkci vždy zastával cenzor, ať už církevní a nebo stranický, tedy pevně ukotvený ve své ideologii, ve svém dogmatu. Co do toho dogmatu nepatřilo, vymazal. Jenže vždy si ty informace našly cestu přes hranice, pašovaly se gramofonové desky, kazety, knížky ze ´68 Publishers, kopírovaly se samizdaty, ladily se správné frekvence na rádiu. Propašovaných informací bylo sice málo, ale tím byly pro nás cennější. A nakonec už málokdo věřil těm oficiálním informacím, vědělo se, že jsou cenzurované („Televize lže, jako když Rudé Právo tiskne“). Systém se tak rozložil zevnitř na nedůvěru lidí v oficiální informace. Myslím, že bychom si z toho měli vzít ponaučení. Opravdu si někdo myslí, že člověk změní svůj názor jen proto, že mu smažou příspěvek na facebooku a nebo video, na nějž se koukal na youtube? Já si myslím, že tohle nejen že nezmění ničí názor, ale naopak ho posílí, protože pochopí, že i „demokratický“ systém má cenzora. Tedy někoho, kdo je zakotven ve svém dogmatu a to ostatní maže. Jaký pak je rozdíl mezi demokracií a diktaturou, když obě používají stejný způsob, tedy cenzurování informací? Jak pak přesvědčím lidi, že naše cenzura je lepší než jejich cenzura a že díky naší cenzuře může žít ve svobodě a demokracii? Jak mu vlastně pak ještě dokážu vysvětlit, co to demokracie vůbec je, když pro ochranu demokracie potlačuju principy demokracie? A jak lidi přesvědčím, že mají mít raději život v naší cenzurované demokracii než v jejich cenzurované totalitě?

Lidé si uvědomí, že ten systém má strach. A strach je známka slabosti. A zde především argumentační slabosti, protože mažu něco, proti čemu nedokážu argumentovat. Kdybych dokázal argumentovat a věřil si, nemusím oponentní názor mazat. Pokud mám po ruce fakta a dokážu je smysluplně a srozumitelně sdělit, tak věřím tomu, že většina čtenářů či diváků uvěří mně a nikoliv „dezinformaci“, tedy názoru oponenta.

A pokud jsem opravdu silný v argumentaci, tak nepotřebuju protivníka nejen umlčet (tím, že ho smažu), ale ani ho deklasovat onou nálepkou „dezinformace“. Prostě jsem argumentačně silnější a to čtenářům stačí. A pokud nestačí, pak mám problém s demokracií jako takovou, protože pokud o demokratických hodnotách nepřesvědčím nadpoloviční většinu lidí, pak tady prostě demokracie nebude. Jednou možností totiž je to, že si většina lidí zvolí nedemokratické způsoby, protože neuvěří mně, ale „fake news“. Druhou možností je to, že jim pro jistotu ani neumožním volit (třeba mezi informacemi, protože mohou obsahovat „fake news“) a tudíž pro jistotu tu demokracii zruším sám, tím, že jim ani možnost volby nedám. Tedy pro ochranu demokracie demokracii zruším, protože lidé jsou nesvéprávní a hloupí…

Demokracie se vždy vyznačovala určitou pokorou. Jedno z hesel, kterým jsem byl také fascinován, znělo: „Pravdu nemůžeme mít nikdy sami. Dělíme se o ni se svými odpůrci.“ Jakmile jsem přesvědčen, že mám celou pravdu, je to konec demokracie. Pak už opozici nepotřebuju, protože to nejsou lidé, kteří mi pomáhají dohledat celou pravdu, ale jsou to nepřátelé, zrádci, zaprodanci, manipulátoři, satanisté… Kam tahle polarizace vede, je vidět rok za rokem v USA. Kdo dokáže překlenout mosty tuhle rozvodněnou řeku nenávisti? Jde to vůbec ještě? A opravdu chceme jít toutéž cestou i v Evropě?

Opravdu věříme, že vše, co řeknou politici a vláda, je pravda? Kde je předěl mezi investigativní novinařinou a dezinformacemi? Jen v úhlu pohledu, odkud se díváme. Obojí je nějakou dobu neověřitelné, teprve později se dalším zdrojům daří či nedaří ověřovat jejich odhalení. Jde o to, aby to ověřování bylo skutečně férové, aby se šmahem některé hypotézy neodsuzovaly jen proto, že jsou příliš odvážné či divoké. K tomu se podrobněji dostaneme později. Média musí kontrolovat vládu, to bylo pravidlo demokracie. Jenže postupně velká média skoupili oligarchové (případně na ně mají zásadní vliv) a nebo jsou pod vlivem vlády (vzpomeňme na to, jací lidé byli v poslední době parlamentem voleni do Rady ČT a ČRo). Přitom oligarchové přes lobisty ale i napřímo mívají velký vliv na vlády a tak mají podobný zájem. Dostali jsme se do situace, kdy lidé svým vládám, politikům a médiím jednoduše nevěří („Lhal Babiš včera? Ano, idnes“). A jak by mohli? Vzpomeňme jen na nejapné Prymulovy vytáčky po Vyšehradě, ani na tom, co tam vlastně údajně probírali, se ti tři hlavní aktéři neshodli. A to byl člověk, který nás intenzivně nabádal, ať dodržujeme všechna jím přikázaná omezení. A přitom Ministerstvo zdravotnictví zatajovalo všechna důležitá data, na jejichž základě údajně rozhodovalo. Tady není základním problémem důvěra lidí v „alternativní média“. Základním problémem je nedůvěra lidí ve vládu a politiky, ale za to si ti politici mohou sami! Základním problémem je (stejně jako za socialismu) snaha vlády vše utajovat, tedy netransparentnost vlády. Pak se lidé pídí po informacích, jež pocházejí z co nejnezávislejších zdrojů, ze zdrojů, jež jsou od vlády co nejdále. Tedy dál, než klasická velká média…

Poblémem totiž je, že skoro všechna hlavní média opakují totéž, jsme poměrně blízko té unifikaci informací, jakou před rokem ´89 ztělesňovalo Rudé Právo, Pravda, Vpřed a Mladá fronta. Jenže většinový názor ještě nemusí znamenat, že ten názor je správný. Neplatí to ani ve vědě, ani v lékařství, ani v politice. A pak je dobré, aby existovala co největší pluralita názorů, abychom v případě, že by se většina mýlila, měli kam sáhnout pro názor jiný, který můžeme podrobit zkoumání.

Jeden příklad za všechny. O globálním oteplování se mluvilo už na počátku devadesátých let a menšina vědců už tehdy poukazovala na to, kam se civilizace řítí. Většina vědců a politiků to však nebrala vážně a tak civilizace pokračovala svou setrvačností dál. Až teprve když jsme zažili posledních 5 let jako 5 nejteplejších a nejsušších v historii měření, začala část lidstva jednat. Ale ani teď to není většina a i když to třeba většina časem bude, některé změny už možná budou nevratné a nebo jejich náprava bude mnohem dražší, než by byla na počátku devadesátých let po Summitu Země v Riu… A na druhou stranu – dosud nebyli popírači klimatických změn označeni za dezinformátory a nebyly jim mazány účty, přestože už nyní mají klimatické změny zejména v subsaharské Africe na svědomí statisíce obětí a miliony uprchlíků. (Jen doplním – přesto je dobře, že jim účty mazány nebyly, neboť všechna rozhodnutí by měla být učiněna demokraticky a nikoliv diktátorsky – to by stejně nebyla udržitelná).

Jsou ale i jiné informace, kterým nejenže nebyl zpočátku dáván prostor, ale které byly od počátku prezentovány jako konspirační, jako fake news, jako dezinformace. A časem se ukázalo, že jsou pravdivé a teprve pak směly vylézt z temných skrýší internetu na přední stránky novin. Podívejme se jen stručně na některé z těchto původně konspirací. „V Iráku žádné chemické zbraně hromadného ničení nalezeny nebyly“ – jak dlouho trvalo, než tohle přiznala i mainstreamová média? „V Abú Ghraib byli mučeni vězni“, „V Guantanámu jsou bez soudu a zatykače vězněni a mučeni lidé jen podezřelí z terorismu“ – i to byly nějakou dobu jen šílené konspirace, protože bylo příliš nemyslitelné, aby toto dělala země, jež byla prezentována jako „policajt světa“ a „kolébka a ochránce demokracie“. Jak dlouho trvaly jen dohady a tedy konspirace ohledně sledování občanů a politiků (včetně těch spřátelených, jako třeba Merkelová) ze strany USA přes mobily a maily, než vše prozradil sympatický ajťák Edward Snowden? A jak dlouho se snažil dostat azyl v některé z demokratických zemí, jejíž představitele upozornil na to, že jsou osobně sledováni? A proč se tito představitelé proti sledování jen ohradili, ale azyl mu neposkytli a on tak musel zůstat v Rusku, přestože jeho priority byly jiné? A vzhledem k tomu, že Snowdenovi stále hrozí trestní stíhání v USA, že nedostal ochranu jako whistleblower, myslíte si, že to sledování skončilo?

Na tomto místě bych chtěl zmínit, že si určitě nemyslím, že by zločiny dělaly jen USA. Určitě se dějí i v Číně,  Rusku a jinde a předpokládám, že horší. Ale tento esej je o „konspiracích“, „dezinformacích“. Ty ruské a čínské zločiny (Skripal, Navalnyj, Ujgurové…) se snadno dostanou do našich mainstreamových médií (do ruských a čínských nikoliv), takže z nich tady „konspirace“ nemusejí vznikat (v Rusku a Číně naopak ano). „Konspirace“ vznikají o tématech, o nichž se v tom daném prostoru z různých důvodů nemluví, proto se tady zaměřuji na ty ničemnosti západního světa.

Z poslední doby bychom mohli zmínit konspiraci o důvodech potopení trajektu Estonia. Víme, že vyšetřovací komise případ uzavřela s tím, že se Estonia potopila kvůli poruše a vypadnutí příďových vrat. Nicméně mezi přeživšími rezonovalo přesvědčení, že komise ignorovala jejich svědectví o ohlušující ráně, jež tomu předcházela. Proto se šířily konspirační teorie, jimž samozřejmě nahrálo prohlášení Estonie za podmořský hrob a zákaz se k ní potápět. Vlády chtěly Estonii dokonce zalít betonem. Nedávno se k ní potopil tým dokumentaristů a samozřejmě nyní čelí obvinění z klidu mrtvých. Ale natočil trhlinu (a umístil na jednu streamovací platformu), která ukazuje, že loď mohla být potopena například po srážce s ponorkou a nebo ještě pravděpodobněji po výbuchu pašovaných zbraní v podpalubí. Zdá se, že se obnoví vyšetřování, nicméně to dokazuje, že konspirační teorie bující v rozporu s většinovým názorem (podpořeným navíc oficiálním vyšetřováním) mohou být pravdivé.

Nebo Silvestr 2015 v Kolíně nad Rýnem a dalších německých a rakouských městech. Teprve poté, co se zprávy o sexuálním násilí ze strany migrantů lavinovitě rozšířily po sociálních sítích, se k nim začaly po několikadenním mlčení vyjadřovat veřejnoprávní média a to ještě s bagatelizací a srovnáváním s Oktoberfestem, jež později policie s odkazem na své statistiky označila za zcela liché. Mnozí říkají, že právě toto byl moment, kdy mainstreamová média ztratila svou autocenzurou kredit a mnoho lidí začalo za necenzurovaný a tedy relevantní zdroj informací vnímat sociální sítě či různé alternativní a nebo „dezinformační“ weby. Ale ono je asi dost těžké říct, které weby jsou dezinformační, když mainstreamová média těch několik dní vlastně byla těmi dezinformačními weby také – buď informace zatajovala a nebo šířila informace pokroucené. Já jim rozumím, bylo to v době vrcholící migrační krize a bylo zejména v Německu důležité,abychom „všichni táhli za jeden provaz“ (asi tak jako dnes s koronavirem), tedy abychom se k uprchlíkům stavěli pozitivně. Tudíž bylo „otázkou bezpečnosti“ informace cenzurovat a poskytovat o uprchlících hlavně ty pozitivní. Rozumím tomu, což neznamená, že s tím souhlasím. Ale paradoxně to vedlo k tomu, že nastal skokový propad důvěry v mainstreamová média a v mainstreamové politiky a k lavinovitému šíření „dezinformací“ (z nichž některé byly skutečně dezinformacemi a jiné, jak jsme si ukázali, nikoliv). Ve většině evropských zemí to vedlo k polarizaci politiky, k nárůstu extremistických stran, u nás jsme měli více protiimigračních stran než imigrantů. A tohle píšu s tím, že moje osobní přesvědčení by mne většinovým míněním zařadilo mezi „vítače“, byť jsem v tom opatrný a nastavil bych pro žadatele o azyl jasná pravidla. Chci tím jen říct, že pokusy o cenzuru jsou odsouzeny k nezdaru a že jediné, čeho se jimi dosáhne, je pokles důvěry v média a v demokracii, nárůst extremismu a samozřejmě růst poptávky po alternativních, necenzurovaných zdrojích informací. Podle mne jediné, co může demokracii chránit, je za všech okolností z oficiálních míst pravda a pro všechny svoboda, nikoliv cenzura.

A teď tu tedy máme Covid-19 a s ním dosud bezprecedentní záplavu „dezinformací“, kterou podle zmíněného článku považuje EU za „největší riziko koronaviru“. Pokud by tomu tak bylo a lži by byly skutečně největším rizikem koronaviru, pak musíme uznat, že ty dezinformace jsou pravdivé. Protože nehrozí-li v souvislosti s koronavirem větší riziko než lži, pak evidentně není tak nebezpečný a ty „lži“, jež tvrdí to samé, mají tedy vlastně pravdu…

Ale souhlasím s tím, že tato situace je velkým nebezpečím pro západní svět. Ne však samotné „lži“, ale spíš to, co s nimi západní svět udělá. Tady už totiž dávno nejde o to, že by „pár konspirátorů“ tvořilo dezinformace. Situace je spíš taková, že ohledně rizika SARS – Cov – 2 a rizika opatření proti němu se vede celospolečenská diskuse. Někteří tvrdí, že větším rizikem je koronavirus, jiní tvrdí, že větším rizikem jsou protiopatření. Tato diskuse je v demokracii naprosto legitimní a měla by být podporována. Namísto toho jsou v emocionálně vyhrocené přestřelce šmahem opoziční názory vydávány za dezinformace. A namísto diskuse o faktech probíhá v hlavních médiích lynč odpůrců (byť i třeba držitele Nobelovy ceny za virologii) a je jim do nich znemožňován přístup. Tudíž po nich samozřejmě sáhnou média alternativní a vytváří se tak dva informační světy. Tohle považuji za hrozbu pro západní svět nejpodstatnější.

Ve zmíněném článku je uvedeno, že dezinformační kampaň vede zejména Rusko a Čína. To je jistě možné a jak jsem v úvodu napsal, také svým způsobem legitimní (stejně jako vysílání Svobodné Evropy například do Maďarska). Nicméně dezinformace z Číny dostaly na jaře ohromný prostor díky naší vládě, ministru Hamáčkovi a prezidentu Zemanovi v hlavních médiích. I to je v onom článku zmíněno. Premiér Babiš pak nejenže děkoval Číně, ale zároveň bagatelizoval masivní pomoc EU s tím, že na ty peníze bychom stejně měli nárok. A Orbán šel (po kritice zneužití moci v souvislosti s koronavirem) až tak daleko, že EU okřikl, že pokud nemůže pomoci, tak ať alespoň nepřekáží. Kde je tedy hranice mezi informacemi a dezinformacemi? Bude EU blokovat facebookové a twitterové profily Hamáčka, Babiše a Zemana? Nepustí policie Hamáčka v noci na pardubické letiště vítat letadla s „pomocí“ od Číny?

Mnohem více těch zpráv, s nimiž se potkávám a jež jsou souhrnně označovány jako dezinformace, však zřejmě nemá původ v Rusku a v Číně. Jak jsem je vnímal, jsou motivovány něčím zcela jiným – obavami, strachem. Jsou z nich patrné obavy ze ztráty svobody, ze ztráty sociálních jistot v souvislosti s bezprecedentní ekonomickou krizí, ze ztráty možnosti cestovat, ze ztráty kontroly nad svým tělem v souvislosti s plošným testováním a nebo plošnou vakcinací, obavy z vedlejších důsledků narychlo vyvinutých vakcín. Lidé, kteří ty informace tvoří a sdílejí, nejsou zastánci totality, naopak jsou to lidé, kteří se obávají, že přílišné ekonomické zájmy korporací (nyní zejména farmaceutických) a jejich lobbing (dle dostupných informací utrácejí farmaceutické firmy v USA za lobbing dvakrát více, než firmy ropné a nejvíce ze všech sektorů, konkrétně každý rok přes 200 milionů dolarů (!!) na ovlivnění zákonů, politiků a veřejného mínění) mohou převálcovat demokracii. Dovedeme si vůbec představit, co všechno se za takovou sumu peněz dá pořídit, kolik úředníků, politiků, vědců, lékařů a novinářů se za ni dá „koupit“? Většina tvůrců oněch videí jsou podle mého názoru přesvědčení (leč obávající se) demokraté, otázkou samozřejmě je, jak dobře informovaní.

Pojďme se tedy podívat na to, jestli ty obavy jsou zcela liché. V demokracii rozhodují volení politici. Jenže na zvolení je třeba mít dobré PR a tedy mnoho peněz. Proto jsou kolem politických stran vždy sponzoři a lobisté. Ti za svou podporu něco chtějí na oplátku. To něco je podpora zájmů jejich firem. Kolik lobistů (kmotrů) jsme už jen v české politice zažili? Kolik podivného financování větších (včetně ODS a ČSSD) i menších stran? Kolik politiků od Berlusconiho po Babiše si koupilo média? A kolik si je nekoupilo, neboť jim stačí, že je vlastní spřátelení oligarchové, kteří netouží po kariéře v politice, ale „stačí jim“ z pozadí tahat za nitky? Tohle vnímám jako hlavní nebezpečí demokracie, kdy ve skutečnosti nejde o to, kdo má největší důvěru, ale kdo má nejlepší tým na PR, resp. nejvíc peněz na PR. A u kolika stran, jež se od počátku prezentovaly jako „protikorupční“, se nakonec ukázalo, že jsou právě na takovéto „korupční“ okruhy navázané? Vzpomeňme na Věci veřejné i ANO… Kde mají lidé brát důvěru, že jiné strany jsou na tom lépe? Z médií? Ale vždyť ta jsou ve své většině právě na ty strany a oligarchy a lobisty navázaná a mimo to žijí z reklam velkých firem. Popřípadě existuje i způsob, jak přímo sponzorovat zpravodajství (a speciálně na zdravotnictví zaměřená zpravodajství) i těch nejvlivnějších médií. Může mít člověk skutečnou jistotu, že média mluví pravdu a že nehlásají zájmy právě těch velkých (nyní například farmaceutických) firem, jež mají peníze na to, aby si koupily vliv na politiky, strany a média?

A co když i WHO, podobně jako například akciovky, funguje tak, že kdo do ní víc přispívá, má v ní větší vliv? Je to nepředstavitelné? Mimochodem WHO není námi volená organizace, je financovaná zejména nadací Billa a Melindy Gatesových, GAVI (Gatesem financovaná soukromo-veřejná Globální aliance pro vakcíny a imunizaci – kritizovaná za skrytý lobbing i na wikipedii), pak řadou korporátů, především z oblasti farmacie, a rovněž různými státy. Velký vliv má na ni Čína, jež prosazovala volbu Tedrose (člena etiopské radikální Tigrajské lidově osvobozenecké fronty, jež má s ČLR úzké vztahy) do čela WHO, což podporoval i Gates, s nímž se podle vlastních slov Tedros už dlouhá léta znal. Nekritické přijímání informací z Číny bylo zásadním problémem na začátku epidemie. Tady se chci zmínit jen krátce o tom, že Billa Gatese nepovažuju ani za anděla, ani za ďábla. Prostě nevím a rád bych, kdyby tomuto tématu věnovali pozornost investigativní novináři, kteří se v pátrání dostanou dál než já. Tento člověk má přes WHO, GAVI, některé státy, výzkumné laboratoře a farmaceutické firmy, s nimiž všemi je finančně propojen, velikou moc. Kde je veliká moc, měla by být i velká kontrola. Kdo někam investuje mnoho peněz, může to dělat z velmi různých důvodů: Může to být nezištné. Může to být investice, jež se oklikou vrací. Může to dělat pro získání vlivu a moci. Může si tím tvořit PR. Může to být kombinace více faktorů.

Nemusíme však chodit tak vysoko, jen vzpomeňme, že plukovník Prymula byl až do momentu, kdy se stal ministrem, dlouholetým předsedou České vakcinologické společnosti a zároveň byl činný v rodinné firmě Biovomed. Ta inkasovala ročně 41 milionů korun od farmaceutických společností (mezi nimiž nechybí ani ty nejznámější, jako například SmithKline Beecham, Wyeth, GSK Biological Rixensaart Belgium, GSK s.r.o., Pfizer, Sanofi Pasteur Lyon France, Baxter Austria a Novartis) za „výzkumy a klinické studie“, přičemž tato firma platila pouhé dva (!!) zaměstnance. Za konflikt zájmů byl odvolán z funkce ředitele královéhradecké nemocnice. Z funkce ministra zdravotnictví byl pak odvolán po noční schůzce ve vyšehradské restauraci, jíž se podle nejnovějších investigativních vyšetřování Seznamu (tedy řekněme zatím dezinformací, protože oficiální „přistižení“ účastníci to popírají) zúčastnilo několik byznysmenů a lobistů. O čem se tam mluvilo, když vláda má v době nouzového stavu možnost zadávat veřejné zakázky bez výběrových řízení? A co takové rychlotesty pro Domovy důchodců, jež také byly zakoupeny bez výběrových řízení a nyní se „jen“ řeší, jak je vlastně pokud možno legálně zaplatit?

Je všechno „oficiální“ dění kolem koronaviru natolik křišťálově průzračné, že skutečně nepotřebujeme investigativce, kteří by odkrývali neviditelné pozadí toho, co nám politici předkládají jako nezpochybnitelná fakta? A můžeme jen na základě toho, že některá zjištění se nám zdají až příliš šílená, rozhodnout, že toto už je dezinformace? To přeci nemohou rozhodnout zase politici, byť zvolení do Evropského parlamentu! Dostáváme se do podivného bludného kruhu, kdy novináři kontrolují politiky, ale politici pak kontrolují novináře a některá jejich zjištění označí za dezinformace. Pro novináře to znamená investigaci odsud posud a pro čtenáře konec jakékoliv důvěry v média, politiky a „demokratický systém“…

Zde si dovolím odbočku a zmíním se o volbách. Volební sliby bývají plné lží a nesplnitelných hesel a přání. Budou také podléhat cenzuře? Není to až tak scestná otázka, jak vypadá, Facebook i Twitter mazaly či za lež označovaly velkou část příspěvků Donalda Trumpa. Chápu je, já toho chlapa také nemám rád a s většinou jeho názorů nesouhlasím. Ale polovina Ameriky mu věří a jeho názory sdílí. Facebook a Twitter tedy zřejmě stojí před úkolem, jak smazat polovinu amerických účtů… Sociální sítě byly před čtyřmi lety kritizovány naopak za to, že byly použity jako platforma pro sdílení zavádějících informací a přispěly tak k Trumpově zvolení na základě neověřených a lživých zpráv. Před dvěma lety po nátlaku zejména EU podepsaly dobrovolný kód, aby se (prozatím) vyhnuly regulaci (a nahradily ji autocenzurou). Zdá se, že na Trumpa to funguje, ale Facebook „objektivně platná pravidla“ poněkud přeťápl, když zřejmě jen kvůli propagaci (sportovních) zbraní smazal stránku Mezinárodní federaci střeleckého sportu se 600 000 odběrateli včetně olympioniků… Znamená to tedy, že na příští olympiádě už biatlon nebude? A kdy přijde na řadu zrušení účtů Armády ČR a NATO?

Nově vznikající výbor bude sledovat i financování politických kampaní. To samo o sobě je jistě chvályhodné, otázkou je, jak daleko výbor ve sledování voleb půjde. Představitelné jsou v podstatě dva scénáře. První je, že dezinformace budou sice běžně hlídány, ale do předvolebních kampaní výbor EU zasahovat nebude. V tom případě se všechny potlačené (dez)informace vyvalí najednou pod rouškou předvolebních kampaní (a v krátkém předvolebním čase zmatou spoustu voličů, protože nebude čas je vysvětlovat a korigovat). Druhý scénář pak znamená, že budou muset být cenzurovány i předvolební kampaně. Ten zase přináší otázku, kdo je bude cenzurovat. Zatím je to jasné, Evropskému parlamentu dlouhodobě vládne koalice lidovců a socialistů, nedávno posílená o liberály (v jejichž klubu je například české ANO). Takže tyto frakce budou mít hlavní slovo při obsazování výboru a mohou úspěšně krotit lži od populistů, nacionalistů, euroskeptiků, ale i zelených. Pokud však přesto v dalších volbách třeba zvítězí současná opozice, pak výbor bude bojovat proti „dezinformacím“, pocházejícím od Merkelové, Macrona, Babiše, Kurze… Chceme opravdu jít svůdnou cestou „kdo má moc, ten má i pravdu“? A jsme při tom ještě demokraty? A co když se situace otočí, může se pak někdo divit oponentům, udělají-li totéž?

Vraťme se však k tématu Covidu. Už fakt, že ve společnosti stále probíhá intenzivní diskuse o koronaviru a opatřeních proti němu, znamená, že společnost zdaleka není jednotná a že je iluzorní pokoušet se o její sjednocení, protože „jde o veřejné zdraví“. Ano, jde o něj, ale dlouhá řada virologů, imunologů, epidemiologů a lékařů dalších specializací tvrdí, že základní pravidlo medicíny zní „nihil nocere“, tedy nikdy neuškoď. Znamená, že léčba nesmí být horší než nemoc sama. Tito lékaři poukazují na to, že v případě lockdownů a dalších opatření kvůli koronaviru bylo toto pravidlo porušeno. Asi se shodneme na tom, že funkční ekonomika je základem pro záchranu životů i pro prodloužení doby dožití. Ukazují to všechny statistiky, korelace mezi ekonomickou prosperitou a dobou dožití v jednotlivých státech je jednoznačná. Nyní ve jménu záchrany životů dochází k největší ekonomické krizi od třicátých let minulého století. Co to znamená? Spousta lidí krachuje, bankrotuje a ne vlastní vinou se propadá do chudoby. To vede ke snížení dostupnosti léčby, ale také k depresím, jež mají zásadní vliv na zdraví a samozřejmě k sebevraždám, sklon k nimž prý stoupl násobně. Zdravotnictví je financováno z veřejných prostředků, ty jsou financovány z daní a ze zdravotního pojištění. Pokud se sníží životní úroveň, sníží se i výběr daní a pojištění. Tudíž se sníží i zdroje pro zdravotnictví a tedy kvalita zdravotní péče. Nikdy nevídaným zadlužením státu se utratí peníze na budoucí sociální zabezpečení, což dle ekonomických rozborů zejména tvrdě postihne za čas dnešní čtyřicátníky a padesátníky, jejichž velká část se podle ekonomů v důchodu propadne do chudoby. To bude mít vliv na kvalitu potravin a léčiv, jež si budou moci dovolit, i na jejich psychiku a tedy na jejich zdravotní stav. Další otázkou je, zda bude dostatek peněz původně alokovaných na předcházení klimatickým změnám. Pokud ne, pak další oběti budou hromadně přibývat zejména mezi střední a mladší generací v následujících letech a desetiletích.

Otázka tedy nezní „životy nebo ekonomika?“, otázka ve výsledku zní „životy nebo životy?“. Mimochodem právě touto cestou šlo Švédsko. Mezisektorový tým odborníků (tedy nejen epidemiologové) odhadl počet obětí epidemie a počet obětí různých strategií protiopatření a snažil se nastavit pravidla tak, aby byla dlouhodobě udržitelná a aby minimalizovala oběti jako takové, nejen oběti s Covidem a nejen v prvních měsících.

Jak se ukazuje na těch několika málo statistikách, jež byly zveřejněny, průměrná doba dožití s Covidem je stejná a nebo i vyšší než průměrná doba dožití bez něj, tedy než průměrná délka života. Znamená to tedy, že Covid se zařadil mezi nemoci, jež ukončují život ve věku, kdy člověk z tohoto světa už stejně odchází, tedy průměrně kolem osmdesátky. Otázkou tedy je, zda bojujeme proti smrti jako takové, když lidé v tomto věku prostě umírají. Byl by to ambiciózní, leč nereálný pokus. Na druhou stranu to však neznamená, že tuto věkovou skupinu (navíc v naprosté většině s komorbiditami, tedy mnoha jinými smrtelnými nemocemi) máme odepsat. Existují však smysluplné návrhy, jež ochrání právě tuto skupinu a ostatní nechají normálně žít a také vydělávat. Ve stručnosti to znamená zaměření se v (dobrovolném) testování právě na ně, jejich nošení respirátorů nebo nanoroušek, jež chrání i nositele, jejich menší vystavení viru na rizikových místech (tedy možnost dobrovolné karantény nebo možnost donášky nákupů), podávání preparátů, jež pomáhají v první fázi (např. Isoprinosine, ale mluvilo se i o dalších) a především prostém zvyšování imunity, což znamená (bio)zeleninu, pohyb na zdravém vzduchu a dobrou náladu (již lze v úplné izolaci dosáhnout obtížně). A náklady, jež dosud vznikají bez valného užitku (např. na masivní testování se vynakládá 34 mil. Kč denně), nepočítaje v to stovky miliard zadlužení státního rozpočtu, využít účelněji. Ano, je takřka jisté, že ta ochrana ohrožených skupin (jak ji požaduje např. Deklarace z Great Barrington, ale i řada dalších petic) nebude dokonalá, že i tak budou lidé umírat. Jenže oni umírají i při plošných opatřeních, i při našem současném lockdownu, ani ten je nechrání. Umírají dokonce v domovech důchodců, tedy v zařízeních, jež lze relativně snadno izolovat (přičemž o negativních následcích té izolace píšu v dalším odstavci), natož když si vezmeme za cíl plošnou izolaci celé společnosti (která s sebou nese negativních následků násobně výše, ale včetně těch, jež dopadají na seniory i v domovech důchodců, neboť celkový lockdown není „buď a nebo“, ale „to i to“). Skutečně si někdo myslí, že je snazší izolovat deset milionů lidí než desítky tisíc lidí v domovech důchodců a v zařízeních následné péče? Lockdown jako ochrana ohrožené skupiny nijak zvlášť dobře nefunguje, jak je vidět na nárůstu zemřelých a to z velké části pocházejících právě z těch zařízení, jež by měla být snadno ochranitelná. Rozdíl je jen v tom, že lockdown s sebou nese všechna výše zmíněná negativa, bude tedy stát životy i mimo přímé oběti koronaviru teď i v budoucnu…

V onom citovaném článku je zajímavá věta „Řetězové e-maily, kterými jsou atakováni především seniorky a senioři a vybízejí je k bojkotu roušek či k neopodstatněné panice, mohou reálně zapříčinit ublížení na zdraví či smrt a musíme se vůči tomu vymezit všichni“. Současné zprávy z Domovů důchodců a nemocnic ukazují, že na seniory (i nenakažené) těžce doléhá izolace, jsou zoufalí, zmatení a nešťastní ve svých izolovaných pokojích bez kontaktu s ostatními lidmi. (Dost podobně jsou na tom děti v nemocnicích). Senioři přestávají jíst, celkově scházejí a bez smyslu dalšího života umírají. Mám pocit, že toto vše naplňuje slova „neopodstatněná panika, jež může reálně zapříčinit ublížení na zdraví či smrt“ a měli bychom se tedy vůči tomu vymezit všichni. Otázkou je, kdo se smí vymezit vůči čemu. Zcela jistě totiž lze ochranu ohrožené skupiny dělat jinak, citlivěji a dát právo lidem, aby žili nadále společenským životem a riskovali virus nebo se po vlastním svobodném rozhodnutí v oddělené části domova důchodců izolovali a byli před virem ochráněni. Aby měli možnost volby. Mimochodem ti lidé totiž vědí, že brzy na to či ono zemřou, že už nastává jejich čas. Možná víc než smrt řeší kvalitu té doby života, která jim zbývá. Nyní navíc budou klienti domovů důchodců muset povinně pod hrozbou pokut pravidelně každých pět dní podstupovat bolestivý hluboký odběr vzorků z nosohltanu.

Co třeba ze strany EU potrestat celou polskou vládu, která, přestože už v polských nemocnicích nejsou žádné volné ventilátory, opakovaně ignoruje nabídky převážet nemocné do stále volných německých nemocnic? Ti přece svou arogancí (jen proto, že nemají rádi Němce) jednoznačně působí ublížení na zdraví a smrt. Důležitou otázkou také je, zda EU takto razantně bude zachraňovat pouze životy ohrožené Covidem a nebo i jiné? Mnohem více životů má totiž na svědomí rakovina, takže kdy konečně bude zakázán veškerý prodej cigaret? Nezanedbatelný počet přímých a nepřímých obětí má také alkohol, takže kdy konečně tu nastane prohibice? Proč by záchrana některých životů měla být věcí nás všech a záchrana jiných životů nikoli?

Jde vlastně o to, že lidé cítí, že situace s nákazou není tak zlá, jak se tvrdí. My jsme teď v ČR zažili, jaké to je, být nejhorší na světě. To může být i v něčem pozitivní. Cítili jsme se opravdu tak hrozně, když řada ředitelů nemocnic, primářů, lékařů z JIP a ARO veřejně tvrdila, že stále jsou volné kapacity v nemocnicích a vymezovali se proti lockdownu, podepisovali petice? Vůbec netvrdím, že to období pro lékaře a sestry je lehké a děkuji jim za jejich nasazení, ale znovu upozorňuji – takhle to vypadá v zemi s nejhorší situací na světě. A přesto se to dalo se současnými kapacitami zvládnout. Možná by se v rámci boje proti dezinformacím měly pozastavit účty na sociálních sítích pana Hamáčka, který bez ohledu na vývoj statistik hrozil, že to zdravotnictví nezvládne a tím působil (neopodstatněnou) paniku zejména u starších lidí, kteří se pak snažili dostat do nemocnic, „dokud to ještě jde“. Covid nyní zřejmě potlačil běžnou chřipku, ale chřipková epidemie se vyhlašovala od 1600 případů na 100 000 obyvatel. Nyní nastala panika už při 300… A pokud vezmeme v úvahu současnou nejpravděpodobnější reálnou smrtnost chřipky (0,10%) a Covidu (0,23%), pak by rozumné bylo vyhlásit epidemii se základními opatřeními (aby se zmírnil nápor na zdravotnická zařízení) od 800 případů na 100 000 obyvatel. U chřipkové epidemie někdy před a někdy po dosažení oné hranice 1600/100 000 začala křivka zase klesat, aniž by byla přijata nějaká opatření. Dosavadní grafy ze světa ukazují, že koronavirus se chová podobně.

Mnozí lidé se také dostali ke grafu, jenž unikl (!!!) z ÚZIS do Echa 24. Divné je už to, že tento graf nebyl zveřejněn záměrně, přes opakované žádosti opozice o data, na jejichž základě vláda rozhoduje. Proč nebyla zveřejňována data? Není to přímá cesta ke konspiracím? Kdo si graf přečte, pochopí, že vládní opatření míří mimo cíl a že tedy nemohou fungovat. Nejvíce lidí chytí nemoc v práci (38,9%) a pak v rodině (21,8%). Naopak ze zahraničí si virus přineslo jen 2,3% lidí, na školách ho dostalo od 1,7% (vysoké) po 4,8 % (základní). Při sportu pak 1,1% a na hromadné společenské akci pouhé 1%. Je tedy vidět, že to, co vláda zakázala, má mizivý vliv na šíření infekce, ale obrovský vliv na cestování, kulturu, sport, školství, svobodu lidí a ekonomiku (podle iniciativy KoroNERV hrozí úplný rozpad veřejných financí). Že se křivka tak jak tak otočí dolů, pak není výsledkem těch opatření, ale přirozenou vlastností nakažlivých chorob, tzv. Gompertzovou křivkou. Důkazem je to, že regiony, které na tom byly špatně (např. Praha) jsou na tom nyní nejlépe a naopak regiony, kde nákaza předtím neproběhla, mají nyní (i přes lockdown) největší počty. To je přirozené a není to tím, že by se Pražáci předtím chovali lehkovážně a pak najednou všichni zodpovědně, zatímco obyvatelé Náchoda nebo Pelhřimova byli předtím vzorní a pak je to přestalo bavit. Souvisí to jednoduše se vznikem kolektivní imunity, virus nachází stále méně náchylných lidí ke svému šíření a proto po kulminaci zase křivka rychle klesá.

Počet obětí pak souvisí s tzv. „suchou roznětkou“. Zkráceně řečeno ve společnosti jsou lidé, kteří jsou výrazně oslabeni a blízko smrti. Ti obvykle umírají při chřipkových epidemiích od podzimu do zimy a občas při vlně extrémních veder v létě. Při tom se křivka celkové úmrtnosti (viditelná například v oficiálních grafech na webu Euromomo) dostane nad průměr. Naopak v teplejším období roku je křivka úmrtí pod průměrem. Pokud přes nějakou zimní sezónu neproběhne klasická chřipková epidemie, pak se křivka úmrtí ani v tom období nevyhoupne výrazně nad průměr. Znamená to, že už dlouho se umírá méně a ve společnosti se hromadí oslabení, nemocní a staří lidé, které by skolila poslední kapka (ale ne jediná). V Evropě byly poměrně silné vlny nadměrného umírání v zimě 2016 – 17 a zejména 2017 – 18. Naopak v zimě 2018 – 19 už především ve věkové   kategorii 65+ křivka zdaleka tolik nad průměr nešla a ještě mnohem nižší byla na přelomu roku 2019 – 20. Znamená to, že v Evropě bylo naživu hodně lidí, kteří by za běžných okolností v těchto obdobích zemřeli. Proto, když přišel Covid, zemřeli tito oslabení, nemocní a staří lidé ve velkém počtu, ale v krátkém časovém období. Bylo to jako rychlý požár ve vyprahlém lese. U nás k tomu na jaře včasným lockdownem nemohlo dojít, virus ještě nebyl v populaci rozšířen. Proto ale máme tolik obětí teď na podzim, náchylní lidé se nashromáždili. Když však ten počet obětí, které přišly ve velkém počtu v krátkém čase, rozložíme do dlouhého časového úseku, zjistíme, že totéž, co je nyní v křivce nad průměrem, v dlouhém čase předtím do průměru „chybělo“. Nejde tedy o to, že ti lidé by nezemřeli, jde jen o to, že jich zemřelo hodně v krátkém časovém úseku. Tomu odpovídá i průměrný věk zemřelých s Covidem, který je víceméně stejný až o něco vyšší než průměrný věk dožití v populaci.

Proč to všechno píšu? Jde o to, že pokud bychom skutečně čelili velikému ohrožení, tak by nebylo nutné o něm lidi přesvědčovat. Prostě by to tak bylo. Pokud o něm musíme lidi přesvědčovat a mazat příspěvky, jež za větší ohrožení považují protiopatření, pak je někde něco špatně. Máme se divit lidem, kteří se koronaviru bojí jakožto záminky, proč potlačovat svobodu a demokracii? Proč například polské vládnoucí konzervativní strany přijaly zpřísnění potratového zákona právě v této době, kdy mají tak snadnou možnost hrozit organizátorům statisícových demonstrací mnohaletými tresty? Jak snadné je v dnešní době vládnout tvrdou rukou… Podle wikipedie „Mnoho vlád využilo pandemie k omezení práv a svobod, k rozšíření policejních pravomocí, k cenzuře, sledování a zatýkání. Pod záminkou boje s pandemií a boje proti dezinformacím a fake news začali být zatýkáni a pronásledováni kritici vládních opatření, novináři a politická opozice v mnoha zemích po celém světě.“ Chce se k těmto zemím nyní přidat i celá Evropská unie?

Jedna z věcí, kterých se lidé nejvíce bojí, je povinná vakcinace a nebo vakcinace, která podmíní třeba možnost cestování. Zde je citace o „Principu předběžné opatrnosti“ z Wikipedie: „I když není jisté, zda hrozící nevratné nebo závažné poškození skutečně nastane, není to důvod pro odklad opatření, jež mu mají zabránit. Uplatňuje se v současnosti zejména v právu životního prostředí, ve výrobě léčiv nebo v oblasti genové techniky a genetických manipulací“. Znamená to tedy, že zejména v tvorbě vakcíny proti SARS – Cov – 2, zvlášť je-li vyráběna genetickými úpravami (a modifikovaná RNA rozhodně znamená genetické úpravy), bychom měli být dvakrát obezřetní – jde o léčiva i genové úpravy. Ale jsme opravdu? Většina odborníků tvrdí, že normálně trvá vývoj vakcíny včetně všech fází testování 5 – 20 let. Na HIV dosud vakcína není vůbec, přestože s ní má SARS – Cov – 2 prý řadu genových sekvencí podobných. Stejně tak se dosud nepodařilo vyvinout vakcínu na žádný jiný koronavirus. A nyní se to včetně všech fází testů stihne v rekordním čase jednoho roku? Opravdu to bude bezpečné? Navíc když pravděpodobně většina výrobců sáhla po zcela nových, dosud nevyzkoušených, způsobech tvorby vakcíny, tedy za pomoci genových manipulací? Opravdu se můžeme divit lidem, že z toho mají obavy a ty obavy sdílejí? A umíme jim odpovědět a zcela je ujistit, že jim nic nehrozí? Nebo bude takové ujištění jen dezinformací z naší strany? Kdo z nás ví, co vakcíny opravdu obsahují? Pravděpodobně z dobrých důvodů předběžné opatrnosti a prokázaných negativních účinků je v EU dosud zakázáno používání geneticky modifikovaných organismů. Přitom vakcína, pokud jsem slyšel, má přimět buňky mého těla, aby vytvářely genové sekvence viru (proti nimž si pak tělo vytvoří protilátky), je to tedy ještě mnohem dál, než kdybych snědl geneticky modifikovanou kukuřici. Teď se já sám stanu geneticky modifikovaným organismem… A EU bude muset změnit svá pravidla o použití GMO v Evropě – jaký další producent čehokoliv toho využije?

Kdo z politiků a z mainstreamových médií otevřel téma toho, co opravdu obsahují vakcíny, kdo to kdy lidem srozumitelně a přitom vědecky správně a pravdivě vysvětloval? Všichni jen hovoří o masivním očkování, Němci už na ně hledají výstavní a sportovní haly… Ve zmiňovaném článku je za nebezpečí označeno, že „povinné očkování je jednoznačně odmítáno s důrazem na údajnou protiústavnost takového kroku“. Je opravdu tak nelegitimní mít z toho obavy? A pro pochybovače z toho článku dodám – speciálně obavy ze západních vakcín. O ruské vakcíně se mezi „konspirátory“ nemluví prostě proto, že se o ní nic neví, že o její nebezpečnosti vzhledem k nedostatečnému testování už psala i mainstreamová média a proto, že nehrozí, že by ji lidem v EU někdo nutil. Proč by se jí tedy měli lidé zabývat? Zabývají se tím, čeho se bojí… Věřte tomu, že ruské sociální sítě zase plní obavy ze Sputniku…

Farmaceutické firmy navíc mezi sebou závodí, protože pravděpodobně jen první vyhraje, ostatní budou řešit, co s těmi náklady, které na vývoj vakcíny, jež nepůjde do výroby, udělají. Ekonomika v tom hraje velmi závažnou roli. Astra Zeneca, která stopla testování vakcíny po zdravotních komplikacích jednoho dobrovolníka, zaznamenala okamžitě propad akcií o 8%, zatímco její konkurenti zaznamenali nárůst. Člověk nemusí být psychologem, aby si uvědomil, jak velký tlak na sobě výzkumníci cítí, jak velké je pokušení vedlejší účinky bagatelizovat a účinnost přehánět, když jde o takové peníze.

Problém u koronavirů je mimo jiné v tom, že ve velké části případů nezabíjejí ony, ale přehnaná imunitní reakce organismu (cytokinová bouře). Ta se však spouští i po aplikaci některých typů vakcín, tělo na ně reaguje stejně přehnaně. Samostatným problémem pak zůstává věk nejohroženější skupiny. Očkování obvykle nejméně účinkuje právě na staré a nemocné lidi, jejichž imunitní systém na imunizaci reaguje méně a nebo vůbec. Jenže to je zároveň jediná skupina, jež je Covidem-19 opravdu ohrožena. K čemu bude taková vakcína, která právě ty nejzranitelnější nemůže ochránit? Jak dlouho bude vakcína chránit a v jakém procentu případů? Píše se, že SARS – Cov – 2 jako RNA vir velmi rychle mutuje, podobně jako chřipkové viry, vůči nimž je třeba očkovat stále novými vakcínami. Jsou všechny tyto obavy odsouzeny ke smazání z internetu?

Když si kupuju motorovou pilu nebo notebook, dívám se mimo jiné na to, jestli výrobce dává prodlouženou záruku. Pro mne je to důležitá známka toho, že výrobce tomu výrobku věří a tak si troufnu věřit i já. Jenže výrobci vakcín nedávají prodlouženou záruku… Dokonce nedávají naprosto žádnou záruku, jsou plošně zproštěni odpovědnosti, ať se člověku po vakcinaci stane, co se stane… V našem státě je to dokonce tak, že za zdravotní následky po vakcinaci není zodpovědný nikdo, ani stát. Pokud tedy po (byť povinné) vakcíně vaše dítě nebo vy ochrnete nebo zemřete, nikdo za to není zodpovědný a nikdy nedostanete ani žádnou finanční kompenzaci. Řekl bych, že tohle nepřispívá k důvěře ve vakcínu… Kdyby výrobci tu důvěru měli, hrdě by se hlásili k zodpovědnosti. Ale pokud mají lobisty, kteří zařídí, aby mnohé vakcíny byly povinné a nebo PR manažery, kteří „zajistí“ dostatečnou paniku, pak nepotřebují přesvědčovat lidi o bezpečnosti vakcíny tím, že za ni převezmou odpovědnost… Otázkou ale je, na které straně je ta dezinformace…

A co si máme myslet o studii neznámé společnosti Surgisphere v nejrenomovanějším lékařském časopisu Lancet? Tato takřka neexistující společnost s jedním zaměstnancem s lékařským vzděláním (plus dalšími čtyřmi bez něho) bez vědecké rady a spolupráce byť jen s jedinou nemocnicí publikovala výzkum ohledně účinnosti hydroxychlorochinu na léčbu Covidu-19. Analyzovala v Austrálii dokonce víc úmrtí s koronavirem, než jich v té době tamtéž bylo a vyšlo jí, že hydroxychlorochin nejenže nezabírá, ale zabíjí. Problém ale není v té studii, takovou bych dokázal za víkend napsat také. Problém je v tom, že ji renomovaný Lancet uveřejnil (a že evropské země hned po jejím zveřejnění stoply testování hydroxychlorochinu). Na základě čeho se tento časopis rozhoduje, co uveřejní a co ne? Jak analyzuje věrohodnost? Co když jsou za tím vším opravdu velké peníze a velký tlak (lobbing) zdravotních firem, jež skutečně nemají zájem, aby existovala rychlá a levná léčba dostupnými prostředky? (Mimochodem – netvrdím, že hydroxychlorochin je dobrý ani špatný, nic o něm nevím, jen analyzuju podivnou PR praktiku a reflektuju zprávy části lékařů, že hydroxychlorochin v prvních fázích zabírá, vnímám tedy další nejednoznačnost odborníků). Co když tyto firmy skutečně přes spoustu svých lobistů, PR agentů a zaplacených novinářů vyvolávají paniku, že „nic proti koronaviru nefunguje“ a jedinou spásou je vytoužená vakcína, jež pak musí být preventivně povinná (třeba právě proto, že na staré lidi účinkovat nebude a tak je budeme muset solidárně chránit všichni)? A opět, kde je pravda a kde dezinformace? Zaměří se protidezinformační výbor EU i na Lancet? Tento výbor si vytkl za cíl „chránit veřejné zdraví“. Ano, ale o to jde i druhé straně, tedy „dezinformátorům“, i oni chrání veřejné zdraví – proti nedostatečně testovaným vakcínám vytvořeným nevyzkoušenou technikou, proti likvidaci ekonomiky, jež pak nebude mít sílu dostatečně ufinancovat zdravotnictví, proti omezování pohybu a práv lidí, proti sledování a manipulaci s lidmi, jež už nyní vede (a v budoucnu ještě výrazněji) k epidemii deprese se všemi zdravotními komplikacemi, jež s sebou přináší – viz staré medicínské heslo „dobrá nálada = půl zdraví“ a k epidemii sebevražd. Jedna i druhá strana chrání „veřejné zdraví“. Jedna i druhá strana se nevyhne omylům nebo i záměrným dezinformacím. Na čí straně bude stát cenzor Evropské unie?

Vedlejší účinky pocítí po očkování dosud používanými vakcínami na různé nemoci průměrně prý 10% lidí, v promilech případů jde o problémy vážné, případně i smrt. Připomeňme si, že i smrtnost Covidu-19 se počítá v promilích (2,3 promile).  Dosud existuje povinnost vakcinace dětí i proti téměř vymýceným chorobám. Pokud očkování odmítnete, platíte vysokou pokutu a vaše děti nesmějí chodit do školky, na letní tábory. V mezinárodním měřítku zase bez některých očkování nesmíte do určitých oblastí. Je tudíž bohužel až příliš snadno představitelná situace, kdy vzhledem k rozšířené hysterii bude očkování proti SARS – Cov – 2 povinné, popřípadě bude tímto očkováním podmíněno cestování přes hranice, jako je nyní podmíněno absolvovaným testem, bohužel ta paralela je tu více než zjevná a nebezpečí, že to tak bude, obrovské. Vzhledem k dosavadním zkušenostem s vymáháním povinného očkování vůči banálnějším chorobám, člověk nemusí být fandou konspiračních teorií (jež to celé posouvají o level výše), aby se obával tlaku, který na povinnou vakcinaci proti koronaviru může nastat. A je celkem jedno, jestli budeme mít klasický papírový očkovací průkaz nebo elektronický imunitní pas přímo v těle (neboli digitální biometrickou identitu, jež je podle GAVI nutná k bezpečnému dosažení 100% imunizace), o němž mluví Bill Gates, nebo budou vakcíny obsahovat kontrastní na světlo reagující látku (prý se nazývá luciferáza), jež umožní rychlým skenováním ukázat, kdo je a kdo není očkován. Otázka tedy zní, zda vláda a také EU může lidem zaručit, že vakcinace bude skutečně zcela dobrovolná, bez jakýchkoliv omezení a postihů pro ty neočkované. Myslím, že pokud by tato záruka byla bez jakýchkoliv vytáček, jakýchkoliv „ale“ a jakýchkoliv pochybností daná a stvrzená deklarací parlamentu a europarlamentu, pak by to významně přispělo ke snížení obav lidí. Mnohem více, než pokud budou videa, na nichž o vakcínách a „tvoření trhů pro vakcíny“ mluví Bill Gates, výborem EU hromadně mazána z internetu.

Víme, že existují látky, které dokáží měnit naše vědomí. Antidepresiva, extáze, ayahuasca, houbičky… každá látka úplně jiným směrem. To není spekulace, ale prostý fakt. Existují tedy látky, které nám mohou měnit vědomí. Stejně tak existují biočipy a používají se například v neurologii a psychiatrii k detekci a návrhům léčení např. Alzheimera a schizofrenie. Tyto biočipy dokáží zajímavé věci, cituji: „Cílem typické analýzy s použitím DNA čipu je změřit množství dané mRNA v biologickém vzorku (buňce, krvi, plodové vodě, tkáni, CSF ad.). Za tímto účelem je nutné převést nestabilní RNA pomocí enzymu reverzní transkriptasy na komplementární DNA (cDNA), která je stabilnější.“ To dokáží DNA biočipy. Pak ještě existují biočipy proteinové a populační. I tohle jsou tedy fakta, jenže málokdo z nás jim rozumí. Každopádně vidíme, že biočipy dokáží z RNA stvořit DNA, jsme tedy u genetické modifikace. Pak se můžeme dočíst i toto: „Zjistit během pár minut pomocí biočipu v biosenzoru, jestli je v tělních tekutinách nebo třeba na stole koronavirus a kolik ho je, to není hudba budoucnosti, ale stále rychleji se přibližující realita.“ Takže tu máme i propojení biočipů s koronavirem. Z anglicky psané odborné literatury (všechny tři linky jsou na konci seznamu odkazů) si pak v závěrečném shrnutí můžeme přeložit toto:

Mezi výhody biočipu patří následující:

Biočip se používá k záchraně nemocných. Biočipy jsou užitečné při hledání ztracených lidí. Biočipy lze použít k individuální identifikaci osob. Biočipy provedou tisíce biologických reakcí během několika sekund.

Nevýhody biočipu zahrnují následující:

Biočipy jsou drahé. Biočip vyvolává nebezpečné problémy soukromí jednotlivců. Biočip znamená konec lidské svobody a sebeúcty. Bude šance proměnit každého člověka v ovládaného člověka. Biočipy lze fixovat do lidského těla bez jeho narušení.

Takže nakonec víme, že chemickými látkami (jež mohou být případně součástí vakcíny) lze změnit vědomí a také víme, že biočipy se už nyní používají v neurovědách a že proto mají určité výhody, ale jejich zneužití může vést k dost podstatným nevýhodám. A z lidské zkušenosti bohužel víme, že i každou nevýhodu nějakého vynálezu někdo zneužil. Dynamit trhá skály i zabíjí lidi, vznikl telefon i odposlouchávací zařízení, GPS navádí dopravní letadla i vojenské rakety, vědec Che Ťien-Kchuej dostal tři roky za to, že metodou CRISPR geneticky upravil embrya a narodila se tak první geneticky mutovaná lidská dvojčata. Všechno, co bylo dřív jen sci-fi literaturou, je nyní možné. A pokud je to možné, je legitimní na tato nebezpečí upozorňovat. A opět použít hledisko předběžné opatrnosti. Tudíž by bylo rozumné, kdyby EU namísto vyhledávání a mazání článků, jež poukazují na tuto možnost, zahájila pozitivní a na faktech založenou kampaň, která bude informovat o tom, co vše se o tomto tématu ví a zvýší tak gramotnost obyvatel EU. Bylo by dobré, kdyby EU dala jasně najevo, že si uvědomuje pozitiva i rizika těchto technologií a že přijala či přijme taková a taková zákonná opatření, aby občané EU byli před jakýmkoliv nebezpečím plynoucím z těchto technologií ochráněni. Udělá tím pro pocit bezpečí svých lidí mnohem více, než kdyby lidi chránila před informacemi, vyjadřujícími obavy z takovýchto nových možností vědy.

Nejvíce vysmívanou konspirací je spojení koronaviru a 5G sítí. Souhlasím, také mi to nedávalo smysl, tedy dokud jsem četl jen výňatky v mainstreamových médiích bez souvislostí a bez pokusů o vysvětlení této teorie. Ona ale ve výsledku není tak zábavná ani tak nerealistická. Zatím každé „géčko“ znamenalo rychlejší stažení filmu, rychlejší nahrání fotek na instagram. Tedy vlastně super. 5G ovšem, pokud to dobře chápu, znamená něco jiného. Za prvé přechod na EHF, tedy extrémně vysokou frekvenci, což znamená elektromagnetické vlny o délce milimetru (pro srovnání – VKV, tedy velmi krátké vlny, mají délku 1 – 10 metrů). Už v devadesátém roce proběhl odpor části obyvatel proti tehdy novému vysílači na Žižkově a od té doby se stal pojem „elektromagnetický smog“ poměrně známým a nikoli nepodstatnou částí veřejnosti také obávaným. Bohužel vliv rádiových vln na zdraví populace se velmi těžko statisticky zjišťuje, neboť jednak jsme vlnami prostoupeni všichni a jednak je v našem životě spousta dalších vlivů. Nicméně celkově v západním světě stále narůstá „civilizačních chorob“, jako je rakovina, alergie, neurózy a psychické nemoci celkově, autismus, atd. Domorodé společnosti v divoké přírodě tyto choroby neznají. Může a také nemusí v tom být vliv elektromagnetického smogu, stejně jako jiné vlivy, které na nás v civilizované společnosti působí. Tedy obávat se dalšího zatížení dosud nepoužívanou vlnovou délkou je evidentně legitimní. A popravdě řečeno nenašel jsem nikde studie, které by se zabývaly touto vlnovou délkou. Elektromagnetický smog dosavadních vlnových délek má své hygienické limity, už to samo o sobě znamená, že jde o nebezpečnou záležitost (kdyby nebyla nebezpečná, limity by nebyly nutné a jde také o to, zda jsou nastaveny správně). Přesto WHO publikovala studii Interphone o souvislosti gliomu (nádoru v mozku) s telefonováním více než půl hodiny denně. U 5G sítí však jednak půjde o řádově větší přenos dat a také mnohem hustší síť antén, neboť signál se nesnadno šíří na velké vzdálenosti a především neprochází lehce překážkami, například zdmi domů. Vzhledem k tomu, že naše tělo uvnitř komunikuje mimo jiné elektromagneticky, jsou obavy z toho, že nějaké vlnění zvenku tuto komunikaci naruší (podobně jako ionizující vlnění narušuje DNA a vede k mutacím), odůvodněné. Tady nejde o to „my versus oni“. Pro všechny z nás je důležité skutečně fundovaně ověřit pravdu, protože asi nikdo z nás nechce za možnost zapnout mobilním telefonem na dálku kávovar zaplatit bolestivou smrtí na rakovinu… Opět bych odkázal na princip předběžné opatrnosti a namísto mazání článků, vyjadřujících tuto obavu, bych navrhoval skutečně fundované studie, nezávisle kontrolované, s detailní publikací dat.

Druhý aspekt 5G sítí je bezpečnostní. Nedávno jsme zažili, že hackerský útok vyřadil jednu nemocnici na mnoho dní z provozu. Hackeři jsou stále o krok napřed oproti těm, co sítě zabezpečují, vždy objeví nová slabá místa. Spousta lidí přišla o své úspory, proto se stále více zabezpečují internetová bankovnictví. Přesto lidé ztrácí svá hesla nebo je svěřují podvodníkům. Tak to bylo i bude. 5G sítě jsou označovány za „internet věcí“ propojených mikročipy. Než svým samořiditelným autem přijedete domů, dáte pokyn garáži k otevření, zapnete na dálku topení, ohřejete si jídlo mikrovlnkou a robůtek vám vyluxuje byt. Stačí už jen zasednout ke stolu. A nebo  najdete dům vykradený, protože vaši garáž elektronicky odemknul (hacknul) někdo jiný. Protože dat a vstupů bude mnohonásobně více a protože všechny budou propojené, bude snadnější najít slabé místo a přes to se vloupat do celého propojeného systému. 5G sítě však neovlivní jen váš život, ale policii, jaderné elektrárny a zdravotní dokumentaci. I wikipedie uznává vyšší zranitelnost oproti 4G a i mainstream uznává potenciální zneužitelnost ze strany nedemokratických států – i proto je mnohde z budování 5G sítě vylučována firma Huawei. Kde ale leží hranice mezi demokratickými a nedemokratickými státy? Podívejme se na Trumpovu Ameriku. Íránský generál (a 9 dalších lidí v jeho blízkosti) byl díky mobilní lokalizaci nalezen a na dálku ovládaným bezpilotním dronem zabit na území třetího státu. Volby jsou masivně zpochybňovány a ozbrojení lidé místy vycházejí do ulic. Co když za 4 roky vyhraje ještě horší Trump? Co Orbán, Kaczyński, Salvini, Berlusconi, Wilders, Farage, Le Penová? A co když u nás někdy vyhraje třeba Okamura? A i když v Bílém domě ještě nebyl Trump, vynesl třaskavé tajemství o sledování kohokoliv kdekoliv Edward Snowden. Jakou jistotu máme, že dnes demokratická země se nepromění po příštích volbách v diktaturu? Chceme jakékoliv vládě dávat do ruky takovou potenciální sledovací moc?

A ta souvislost s koronavirem? Možná, že žádná není, a možná, že k biometrickému sledování, rozpoznávání obličejů a propojení se zdravotnickou dokumentací postačí i 4G. Možná je – pokud v 5G sítích budou ve všech věcech fungovat mikročipy, pak teoreticky v nás mohou fungovat biočipy, o nichž jsem psal výše. A ty mohou vysílat data o tom, zda máme v sobě koronavirus, naši teplotu, informaci o tom, zda jsme očkováni. Technicky možné to je a Gates o lecčems z toho otevřeně mluví. Možná jen proto, že je počítačový nadšenec a fascinují ho tyhle možnosti (mnozí odborníci jsou jednostranně zaměření a tedy nekritičtí). Možná proto, že vnímá možnost kontroly populace. Otázkou jen je, zda budeme optimisticky věřit, že „to přeci nikdo neudělá“ a nebo budeme raději – ano – předběžně opatrní. Ale i v tomto případě bych, být EU, raději šel do otevřené diskuse, přiznání rizik a celospolečenské debaty o jejich eliminaci.

Konspirační teorie par excellence je pak samotný vznik koronaviru SARS – Cov – 2, i když teď už je to možná jedno… Po počáteční přestřelce, kdy se USA a Čína vzájemně obviňovaly z vytvoření a rozšíření koronaviru, dospěli nejprve čínští vědci a po nich američtí, následováni americkými tajnými službami, ke shodnému prohlášení, že SARS – Cov – 2 vznikl přirozenou cestou. Od té doby jsou ostatní teorie potlačovány, přestože mají oporu v některých neamerických a nečínských vědcích. Přesto se lze až dosud ve starých článcích dočíst, že Čína zamlčovala a ničila důkazy a ignorovala volání po mezinárodní kontrole jejích laboratoří. Na wikipedii pod heslem „Wuchanský institut virologie“ dosud najdeme informace o návštěvě amerických diplomatů v roce 2018 i jejich znepokojení z nedostatečného zabezpečení, přestože byl institut příjemcem amerických peněz. Rovněž tam najdeme informace o tom, že po vzniku epidemie z webu institutu „zmizela celá laboratoř“. Dělá někdo takováto opatření a brání se kontrole, pokud má čisté svědomí? Centrum pro kontrolu nakažlivých nemocí pak ve Wuchanu pracuje s ještě nižším stupněm zabezpečení a zkoumalo se v něm podle wikipedie i 600 nemocných netopýrů. Toto centrum se nachází 280 metrů od slavného tržiště. Podle „konspiračních“ zdrojů američtí vědci před několika lety zkoumali v USA koronaviry, než dostali zákaz, protože to bylo považováno za příliš nebezpečné. Poté spolu s 3,7 miliony dolarů prý přesunuli výzkum do Wuchanu. To by vysvětlovalo návštěvu amerických diplomatů i financování ze strany USA. Pak je pochopitelná i počáteční přestřelka mezi Čínou a USA, kdo za to může, a rovněž i následný mír po zjištění vědců i tajných služeb, kdy je pro obě strany nejvýhodnější, když za to nemůže nikdo. Od kdy je však podezřelý zároveň detektivem? No, to je vlastně hloupá otázka – už od doby Cosa Nostry i Kočnera za Ficovy éry…

Někteří vědci tvrdí, že se tento koronavirus chová v lecčems jinak než ostatní, což někteří považují za důkaz umělého původu, jiní za důkaz původu přirozeného. Například RBD viru, jenž se dobře váže na lidský ACE 2 receptor, je prý zcela odlišný od RBD ostatních koronavirů. Někteří vědci pak tvrdí, že virus stále mutuje, jiní naopak, že má zajímavou schopnost se po mutaci „vracet do továrního nastavení“. Dovedu si představit, že tehdejší celosvětová panika rychle vedla politiky k tomu, aby prosadili teorii o přirozeném původu viru, neboť kdyby byl ten virus označen za umělý, panika by byla nesrovnatelně větší a mohlo by to vést i k nepokojům. Takže Cui bono? Tuhle otázku („v čí prospěch“) je dobré si klást. Je dobré být obezřetný, pokud něco tvrdí někdo, kdo z toho může mít prospěch a je dobré vnímat, když někdo tvrdí něco, z čeho mít prospěch nemůže, za co mu spíš hrozí perzekuce či zostuzení. V tomto smyslu bude zajímavé, zda se k teorii o umělém původu náhodou nevrátí i oficiální místa třeba v době, kdy budou chtít „prodat“ novou vakcínu. Podle průzkumů je už hodně lidí, kteří se viru nebojí a vakcínu nechtějí. Možná pokud se znovu rozšíří zvěst, že virus „asi je přeci jen umělý a tudíž nevíme, co všechno z dlouhodobého hlediska může provést“, bude lidí, majících obavy, více. Nakonec už pak bude trochu jedno, jestli dostanou imunitu skrze umělou vakcínu nebo umělý virus…

A výsledek? Já nevím, stejně jako neumím rozhodnout, které jsou správné ze všech těch teorií, jež jsem zmínil výše. Nevím. Ale chci mít možnost, aby se ke mně dostávaly všechny informace ze všech zdrojů, ne informace někým přetříděné. Zajímavé je, jak konspirační teorie definuje samotná wikipedie: „Konspirační teorie je původně neutrální označení pro jakékoli tvrzení o kriminálním nebo politickém spiknutí. Termín ale časem nabyl pejorativního významu a je používán téměř výlučně pro odkazování na okrajové teorie, které vysvětlují historické nebo současné události jako výsledek tajného spiknutí skupiny mocných činitelů. Zastánci konspiračních teorií obvykle tvrdí, že touto skupinou jsou vlády, tajné služby, mocné korporace nebo mezinárodní organizace, tajné spolky, představitelé určitých národů či náboženství nebo i mimozemské civilizace. Samo použití pojmu „konspirační teorie“ je do jisté míry problematické, protože tento termín používají především skeptici a odpůrci teorií spiknutí v hanlivém smyslu a hodnocení naivního omylu. Označí-li mluvčí nějaké tvrzení jako „konspirační teorii“, pak tím obvykle dává najevo, že je považuje za smyšlené a nepodložené. Termín bývá tedy používán jako automatické zamítnutí tvrzení, které je považováno za směšné, nesprávné, paranoidní, neopodstatněné, bizarní či iracionální.“

Zkuste se prosím podívat na ta „konspirační“ videa a zkuste prosím pomocí faktů, nikoliv pocitů, polemizovat s jednotlivými tvrzeními. Zkuste to třeba udělat tak, že vůbec nebudete poslouchat komentář (abyste nebyli ovlivněni), ale zaměřte se jen na to, co opravdu říká Bill Gates, Anthony Fauci, Seth Berkley, Tedros Adhanom Ghebreyesus a další velcí hráči. Zkuste jen vnímat statistiky a tabulky či chemické označení použitých látek. I kdyby se nakonec po prozkoumání faktů ukázalo, že 80% z toho není pravda, pak i těch zbývajících 20% stojí za to, že někdo tu investigativní práci udělal. Znovu totiž odkazuji na již zmíněný princip předběžné opatrnosti. I kdyby nakonec nenastalo ono nevratné či závažné poškození, je lepší být předem opatrný a ze všech stran to téma zkoumat. Mnohem raději, než varovné hlasy mazat z éteru.

Víme, že některé vlády světa moc rády sáhnou po jakékoliv kontrole populace a víme, že elektronická kontrola je ve velkém počtu lidí a dat nejsnazší. Vzpomeňme si na Čínou používanou technologii rozpoznávání obličejů a s tím spojeného sociálního kreditu. Nemůže se to stát u nás? Možná zatím ne, i když už každý radar vyfotí nejen vaši SPZ, ale i váš obličej. A při té známé „předražené“ kauze o mýto se nakonec ukázalo, že podstatná část těch peněz měla jít na tajné účely, možná právě na rozpoznávání obličejů. Na jaře bylo také zveřejněno, kolik lidí navrátivších se z Itálie údajně porušilo karanténu. Byla k tomu bez souhlasu těch lidí použita data z mobilních telefonů a platebních karet, už teď je tedy kontrola tak snadná… Rovněž na jaře proběhlo i v ČR několik pokusů (např. Metnarův), jak omezit demokracii, přičemž například zákaz demonstrací u nás platí také, mimo dalších pravidel, omezujících osobní svobodu lidí. Hamáček na podzim představil návrh novely krizového zákona, jež má oproti třem již existujícím okruhům utajovaných informací zavést ještě zcela vágně formulovanou rovinu čtvrtou. Tedy ještě více ztížit občanům a institucím přístup k informacím a to zejména v době krizí (zdravotních, bezpečnostních, kybernetických, enviromentálních), kdy by naopak veřejnost měla co nejvíce vědět o tom, na základě čeho státní moc rozhoduje tak, jak rozhoduje a proč je důležité ta rozhodnutí respektovat. Namísto zdůvodnění se tu klade důraz na poslušnost, namísto informování a tedy součinnosti lidí z přesvědčení se přesouvá akcent na represe, to ale nemá s principy demokratického státu mnoho společného. A co se stane po volbách? Víme že obvykle z velkých krizí profitují antisystémové, nedemokratické a populistické strany. Co se stane, pokud tyto vyhrají v ještě větší části Evropy než nyní? Ty by pak přeci dostaly nejen dokonale přizpůsobené zákony, ale podle mnohých výše zmíněných teorií i nádherný sledovací software přímo pod nos a nemyslím si, že by se rozpakovaly ho použít… Opět odkazuju na princip předběžné opatrnosti. Raději počítejme s tím, že se může stát to horší, než být bezstarostně optimističtí.

Evropskou unii vnímám jako instituci, která vznikla ze svobody a která se díky touze po svobodných informacích, jež proudily přes Železnou oponu, mohla po roce ´89 rozšířit na východ. Myslím, že by měla držet tento kurz a nijak ho neměnit. Podle Maastrichtské smlouvy, na jejímž základě EU vznikla, i podle Lisabonské smlouvy, na jejímž základě funguje, má každý občan Unie právo svobodně se pohybovat po státech EU a svobodně v nich pobývat. Z tohoto práva nyní kvůli koronavirovým opatřením nic nezbylo, přestože „podle studie z roku 2014 omezení cestování při epidemiích chřipky snížilo růst nakažených o necelá tři procenta.“ A jak víme z onoho grafu uniklého do Echa 24, podle české statistiky činí dovoz koronaviru ze zahraničí jen 2,3%. Nenalhávejme si, že absolvování drahého a nepříjemného testu při každé cestě a nebo případně časem strpění očkování znamená, že toto právo je naplněno. Evropa by se tedy raději měla vrátit ke svým základním hodnotám a tím být pro své občany zárukou bezpečí, namísto toho, aby na tyto hodnoty rezignovala a občanům, kteří se kvůli tomu už necítí bezpečně, brala ještě navíc jejich zdroje informací. Uvědomujeme si ještě vůbec, kam až jsme za toho tři čtvrtě roku došli?

A nakonec chci ještě jednou poukázat na to, kteří lidé ta videa a články tvoří a sdílejí. To nejsou ve většině lidé, toužící po diktátorovi typu Putin nebo Si Ťin-pching. Většinou jsou to lidé toužící po svobodě, ale obávající se její ztráty. A skutečně bych se nikomu nedivil, protože je zcela jasné, že takto omezení na svobodě jsme nebyli od konce Druhé světové války. Za divné bych naopak považoval, kdyby tím lidé šokováni nebyli, kdyby se té ztrátě svobod bez řečí podrobili. To bych vnímal jako opravdu velké nebezpečí – ale právě to se po nich nyní chce. Každá vláda to po nich chce. Jenže každá vláda také zavádí poněkud jiná opatření a ta vyžaduje. Byl jsem ve městě Görlitz – Zgorzelec. Na německé straně v restauraci vyplníte své osobní údaje, zato na ulici můžete chodit bez roušky. Pak jdete na polskou stranu a uprostřed mostu přes Nisu musíte nasadit roušku, avšak v restauraci po vás nikdo údaje nechce. Kdybych na německé straně odmítl vyplnit údaje, zavolali by policii. Kdybych na polské straně na ulici neměl roušku, zavolali by policii. V jednom a tomtéž městě musím plnit protichůdná nařízení a obě ta která vláda považuje za správná, o nich se nediskutuje. Přitom v citovaném článku je napsáno „V době, jako je tato, závisí životy na tom, zda všichni respektujeme pravidla zavedená zdravotnickými orgány, a šíření lží či zpochybňování pravdy se stává mnohem nebezpečnější“ Jenže na jedné straně Nisy závisí životy na vyplněném formuláři v restauraci, zatímco na druhé straně Nisy závisí životy na nasazené roušce na ulici… V takových městech opravdu pocítíte relativitu všech opatření. A pocítíte touhu po svobodě. Pokud lidem, kteří po té svobodě touží, dáme namísto pochopení nálepku dezinformátorů, namísto ujištění jim smažeme zdroje informací a ponecháme jim jen média kontrolovaná státem a oligarchy, pokud jim namísto svobody slova smažeme jejich příspěvky a účty, pak nechci vidět, co se stane v příštích volbách.Myslím si, že Evropská unie by měla sáhnout po této (rychle se rozrůstající) skupině lidí, to jsou totiž fandové svobody a tedy fandové EU, pokud se bude chtít ke svým původním hodnotám vrátit. Jednoznačně jim dát jistotu, že jejich obavy chápe a za jejich svobodu (na informace i svobodu rozhodování o vlastním těle, tedy např. svobodu přijmout či odmítnout vakcínu) se bude angažovat. EU by mohla dát oficiální prostor lidem k debatám na jakékoliv téma kolem koronaviru a s ním souvisejících obav z omezování svobod (třeba specializovanou webovou stránku) a tuto diskusi moderovat, zvát do ní odborníky různého zaměření, kteří by dotazy zodpovídali a kteří by třeba i mezi sebou naprosto slušně a s respektem debatovali – písemně i ústně třeba ve studiu. Odborníci se nemusí shodnout, mohou mít na věc odlišný názor, ale je důležité, aby v atmosféře respektu mohl zaznít jakýkoliv názor. Rád bych, aby se ten výbor EU přeměnil z „cenzora“ na výbor, který naopak umožní vylézt všem těm obavám z internetových skrýší a na evropské úrovni začne s otevřenou debatou. Zároveň je potřeba tuto otevřenou diskusní platformu popularizovat i v mainstreamových evropských médiích, protože málokdo čte unijní weby – ale po této popularizaci myslím, že by jejich návštěvnost stoupla, zvlášť budou-li tam i překlady do všech evropských jazyků. Evropa by měla dát jasně najevo, že stále ctí základní princip západní demokracie vyjádřený i v Listině základních práv a svobod, že svoboda jednotlivce je nedotknutelná, včetně svobody vyjadřování.

Následují dvě citace, první je z Listiny základních práv a svobod:

Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. Osobní svoboda je zaručena. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Cenzura je nepřípustná. Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno. Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Každý má právo na příznivé životní prostředí.

A druhý citát je od amerického filozofa Eisensteina ve slovenském překladu:

Niektorí z komentátorov si všimli, ako veľmi to celé nahráva agende totalitnej kontroly. Vystrašená verejnosť bez zaváhania prijme obmedzenia občianskych práv, ktoré by bolo inak veľmi ťažké opodstatniť, či už ide o neustále sledovanie pohybu všetkých ľudí, nútené lekárske ošetrovanie, nedobrovoľná karanténa, obmedzenie cestovania a slobody zhromažďovať sa, cenzúra na všetko, čo autority budú pokladať za dezinformáciu, zrušenie habeas corpus a policajná kontrola obyvateľstva. Nech už súčasná miera kontroly je alebo nie je permanentná, vytvára precedens pre:  

• Trvalé sledovanie pohybu ľudí (kvôli koronavírusu);
• Pozastavenie slobody zhromažďovania (kvôli koronavírusu);
• Policajný dozor nad civilistami (kvôli koronavírusu);
• Mimosúdnu časovo neobmedzenú väzbu (karanténa kvôli koronavírusu);
• Zákaz používania hotovosti (kvôli koronavírusu);
• Internetovú cenzúru (bojujúcu s dezinformáciami kvôli koronavírusu);
• Povinná vakcinácia a ďalšie lekárske zákroky opodstatňujúce suverenitu štátnej moci nad našimi telami (kvôli koronavírusu);
• Klasifikáciu všetkých aktivít a destinácií ako povolených alebo zakázaných (môžete opustiť svoj domu kvôli tomuto ale nie kvôli tamtomu), ktorá eliminuje šedú zónu vyňatú z vplyvu polície a práva. Tento prístup tvorí podstatu každého totalitného zriadenia. Teraz je ale nevyhnutný (kvôli koronavírusu).

Toto je pre konšpiračné teórie naozaj šťavnatý materiál.

Väčšiu časť môjho života som cítil, že sa ľudstvo približuje ku križovatke. Predstavte si, že kráčate po ceste a kúsok pred sebou ju vidíte – križovatku. Je hneď za tým kopcom, za zatáčkou, za lesom. Vyjdete na kopec ale tam vidíte, že ste sa mýlili, bolo to len zdanie a križovatka je v skutočnosti ďalej než ste si mysleli. A tak pokračujete v chôdzi. No a zrazu, prejdeme zákrutou a je tam. Zastavíme a takmer neveríme, že je to naozaj tak, takmer neveríme, že po všetkých tých rokoch nutnosti kráčať po tejto ceste vyšliapanej našimi predchodcami, máme konečne možnosť voľby. Je celkom opodstatnené, že sme zastavili, ochromení novosťou našej situácie. Niektoré z tých nových ciest pokračujú v smere, ktorým ste šli doteraz. Niektoré vedú k peklu na zemi. A niektoré vedú k svetu zdravšiemu a krajšiemu, než o akom ste sa kedy odvážili snívať.

Myslím, že v tuto chvíli je na nás, abychom se na té křižovatce nevydali cestou kontroly, cenzury, omezení svobod a trvalého dohledu nad našimi těly a životy, nad tím, co si smíme a nesmíme myslet, zkrátka k peklu na zemi…

 

9. 11. 2020, ing. Zbyněk Vlk