Manifest planetárneho vedomia

Koncipoval Ervin László ve spolupráci se 14. Dalai Lamou. Manifest byl přijat Budapešťským klubem 26. října 1996.
Překlad Jiří Zemánek

Nové požadavky myšlení a jednání

1/ V posledních letech 20. století jsme dospěli do klíčového momentu v naší historii. Nacházíme se na prahu nové etapy sociální, spirituální a kulturní evoluce, která se od předchozích desetiletí tohoto století liší tak, jako se kdysi lišily pastviny od jeskyní a ustálené vesnice od nomádských kmenů. Vyvíjíme se z nacionálně založených industriálních společností, které vznikly na úsvitu první průmyslové revoluce, a směřujeme ke vzájemně informačně propojenému sociálnímu, ekonomickému a kulturnímu systému, který se rozpíná po celé planetě. Cesta této evoluce není hladká: je plna otřesů a překvapení. Toto století bylo svědkem několika velkých „šokových“ vln a další mohou naši cestu zanedlouho zkřížit. To, jak dokážeme přítomné a budoucí otřesy zvládat, rozhodne o naší budoucnosti i o budoucnosti našich dětí a vnuků.

2/ Výzva, které dnes čelíme, se týká volby našeho osudu. Z tisíců generací, jež tu byly před námi, je to právě naše generace, před kterou leží výzva rozhodnout o osudu života na této planetě. Procesy, které jsme během našeho života a života našich otců a dědů iniciovali, nemohou dál pokračovat za života našich dětí a vnuků. Vše, co děláme, vytvoří buďto rámec pro vznik mírové a kooperativní globální společnosti, a tedy pro pokračování velkého dobrodružství života, ducha a vědomí na Zemi, anebo připravíme podmínky pro ukončení životaschopného období lidstva na této planetě.

3/ Vzorce činnosti v dnešním světě nejsou povzbudivé. Milióny lidí jsou bez práce; milióny jsou vykořisťovány extrémně nízkými platy; milióny lidí jsou doháněny do beznaděje a chudoby. Trhlina mezi bohatými a chudými národy, mezi bohatými a chudými lidmi uvnitř národů, je velká a stále roste. I když je světové společenství zbaveno přízraku konfrontace supervelmocí a je ohrožováno ekologickým kolapsem, vlády světa stále každým rokem utrácejí tisíce miliard dolarů na zbraně a armády a jen nepatrný zlomek této sumy poskytují na zachování obyvatelného životního prostředí.

4/ Problém militarizace, rozvojový, ekologický a populační problém a četné problémy s energetikou a surovinami nebude možné zvládnout pouze redukcí počtu nepotřebných jaderných hlavic, ani podepisováním politicky změkčených dohod o světovém obchodu, globálním oteplování, biologické rozmanitosti a udržitelném rozvoji. Dnes je potřeba dělat víc než jen nekoordinované akce a krátkodobá řešení problémů. Potřebujeme problémy vnímat v jejich komplexní totalitě a chápat je nejen svým rozumem a intelektem, ale všemi schopnostmi našeho poznání a empatie. Pozoruhodné vlastnosti lidského ducha zahrnují kromě schopností racionální mysli také sílu lásky, sílu soucitu a solidarity. Musíme umět přivolat jejich pozoruhodné síly, když jsme konfrontovaní s úkolem, který vyžaduje všeobsáhlý, mnohostranný přístup, jenž jediný nám může dovolit dospět do dalšího stupně v evoluci našeho sofistikovaného, ale nestabilního a zranitelného socio-technologického společenství.

5/ Pokud se držíme zastaralých hodnot a přesvědčení, fragmentovaného vědomí a sobeckého ducha, setrváváme rovněž u překonaných cílů a způsobů chování. Jestliže by se takto chovalo velké množství lidí, bránilo by nám to uskutečnit úplný přechod do vzájemně závislé nicméně mírové a spolupracující globální společnosti. Každý z nás má dnes současně morální i praktický závazek nahlížet pod povrch událostí, za zápletky polemik praktické politiky, za senzacechtivé titulky zpráv masových médií i za výstřelky a módu proměňujících se životních stylů a způsobů práce – závazek pociťovat půdu, která se vzdouvá pod událostmi a vnímat směr, kterým se ubírají: rozvíjet ducha a vědomí, které by nám umožnily vnímat problémy a zároveň příležitosti a na jejich základě jednat.

Potřeba kreativity a rozmanitosti

6/ Nový způsob myšlení se stal nezbytnou podmínkou pro odpovědný život a jednání. Jeho rozvoj znamená u všech lidí ve všech částech světa posilovat kreativitu. Kreativita lidských bytostí není dána geneticky, ale kulturně. Kultura a společnost se mění rychle, zatímco geny se mění pomalu: za celé století se pravděpodobně nezmění víc než půl procenta lidského genetického fondu. Proto nejvíc našich genů pochází z doby kamenné či ještě dřívější; mohly by nám pomoci žít v džungli přírody, ale nikoli v džungli civilizace. Dnešní ekonomické, sociální a technologické prostředí je naším vlastním výtvorem a pouze kreativita naší mysli – naší kultury, našeho ducha a vědomí – by nám mohla dovolit ho zvládnout. Skutečná kreativita není paralyzována, když čelíme neobvyklým a nečekaným problémům a když se s nimi konfrontujeme otevřeně a bez předsudků. Kultivování kreativity je nezbytným předpokladem pro nalezení naší cesty ke globálně vzájemně propojené společnosti, v níž by jednotlivci, podniky, státy i celé rodiny národů mohly žít pospolu v míru, kooperativně a ve vzájemném prospěchu.

7/ Udržitelná rozmanitost je dalším požadavkem naší doby. Rozmanitost je základem všech věcí v přírodě i v umění: symfonii nelze vytvořit jedním tónem ani ji hrát na jeden nástroj; obraz musí mít mnoho tvarů a možná i mnoho barev; zahrada je krásnější, když obsahuje mnoho různých druhů květin a rostlin. Mnohabuněčné organismy nemohou přežít, jsou-li redukovány na jeden druh buněk; i spongy vyvíjejí buňky se specializovanými funkcemi. A komplexnější organismy mají buňky a orgány, vyznačující se velkou rozmanitostí, velkou pestrostí vzájemně komplementárních a nádherně koordinovaných funkcí. Kulturní a spirituální rozmanitost v lidském světě je důležitá zrovna tak jako rozmanitost v přírodě a umění. Lidské společenství musí mít členy, kteří jsou vzájemně odlišní nejen věkem a pohlavím, ale také svou osobností, barvou a vyznáním. Jen tehdy dokáží uskutečnit úkoly, které každý z nich dělá nejlépe a vzájemně se přitom doplňovat tak, aby jimi utvářený celek skutečně rostl a vyvíjel se. Rozvíjející se globální společnost by se měla vyznačovat velkou rozmanitostí a nikoli nechtěnou a nežádoucí uniformitou způsobenou nadvládou hrstky kultur a společností. Právě tak jako je rozmanitost přírody ohrožena kultivací jen jedné či několika odrůd plodin a zdomácňováním jen několika druhů zvířat, je také kulturní rozmanitost dnešního světa ohrožena nadvládou jednoho nebo nanejvýš několika druhů kultur a civilizací.

8/ Svět 21. století bude životaschopným pouze tehdy, pokud si zachová základní prvky rozmanitosti, kterými se vždy vyznačovaly kultury a náboženská vyznání, sociální a politická uspořádání stejně jako způsoby života. Udržování rozmanitosti neznamená národy a kultury od sebe izolovat: vyžaduje to naopak, abychom rozvíjeli mezinárodní kontakty a komunikaci mezi kulturami s patřičnou úctou pro vzájemné rozdíly, pokud jde o jejich vyznání, životní styl a ambice. Zachovávání rozmanitosti také neznamená udržovat mezi lidmi nerovnost, protože rovnost nespočívá na uniformitě, ale na rozpoznání stejné hodnoty a stejné důstojnosti všech rozličných lidí a všech různorodých kultur. Vytváření rozmanitého přesto však spravedlivého a vzájemně spolu komunikujícího světa nicméně vyžaduje víc než jen falešné uznání rovnosti a pouhé tolerování našich vzájemných odlišností. Nechat druhé žít jak chtějí, dokud setrvávají ve svém koutě světa, nechat je dělat, co chtějí, „pokud nezasahují do mého dvorku“, představuje sice dobře míněný avšak nepatřičný postoj. Tak jako orgány v lidském těle, potřebují i různé národy a kultury spolupracovat, aby dokázaly udržet celý systém, jehož jsou součástí – systém lidského společenství v jeho planetárním domově. V posledním desetiletí 20. století musí rozdílné národy a kultury rozvinout soucit a solidaritu, která by nám všem umožnila posunout se za postoj pouhé pasivní tolerance k aktivní, vzájemné se doplňující spolupráci.

Potřeba odpovědnosti

9/ V průběhu 20. století si lidé v mnoha částech světa začali postupně uvědomovat svá práva stejně jako jejich četné ustavičné porušování. Tento rozvoj je důležitý, ale sám o sobě nestačí. Musíme si začít uvědomovat také faktor, bez něhož žádná práva ani jiné hodnoty nelze účinně zabezpečit – naši individuální a kolektivní odpovědnost. Není pravděpodobné, že se vyvineme v mírovou a spolupracující lidskou rodinu, aniž bychom se stali odpovědnými sociálními, politickými a kulturními aktéry.

10/ My lidské bytosti potřebujeme víc než jídlo, vodu a přístřeší; dokonce víc než jen honorovanou práci, sebeúctu a sociální akceptaci. Potřebujeme také pro něco žít: usilovat o ideál a přijímat odpovědnost. Protože jsme si vědomi důsledků svých činů,  můžeme a musíme za ně přijmout odpovědnost. Takováto odpovědnost sahá hlouběji, než si mnozí z nás možná myslí. V dnešním světě se všichni lidé, bez ohledu na to, kde žijí a co dělají, stávají odpovědnými za své aktivity jako soukromé osoby, jako občané jednotlivých zemí,
jako spolupracovníci v obchodování a ekonomice, jako příslušníci globálního lidského společenství a jako osoby obdařené myslí a vědomím.

Jako soukromé osoby máme odpovědnost usilovat o to, aby naše zájmy byly v harmonii se zájmy a dobrým bytí ostatních lidí a nikoli na jejich úkor; máme odpovědnost odsoudit jakoukoliv formu zabíjení a brutality a také jí zabránit; máme odpovědnost nepřivádět na svět víc dětí, než skutečně potřebujeme a můžeme zabezpečit a také odpovědnost respektovat právo na život, rozvoj a stejnou osobní prestiž a důstojnost všech dětí, žen a mužů, kteří žijí na Zemi.

Jako občané své země máme odpovědnost žádat, aby naši političtí vůdci překovali meče v radlice a vztahovali se k ostatním národům v duchu míru a spolupráce; aby dokázali rozpoznat legitimní aspirace všech společenství v lidské rodině; a aby svou suverénní moc nezneužívali k manipulování lidmi a životním prostředím pro krátkozraké a sobecké cíle.

Jako spolupracovníci v obchodě a aktéři v ekonomice jsme odpovědní zajistit, aby se cíle obchodních společností nezaměřovaly výlučně na zisk a růst, ale aby zahrnovaly i starost o to, že výrobky a služby odpovídají lidským potřebám a požadavkům, aniž by přitom škodily lidem a poškozovaly přírodu; aby tyto cíle nesloužily destruktivním záměrům a bezskrupulózním plánům a respektovaly práva všech podnikatelů a podniků, kteří spolu na globálním tržišti férově soutěží.

Jako příslušníci globálního lidského společenství máme odpovědnost osvojit si kulturu nenásilí, solidarity a ekonomické, politické a sociální rovnosti a podporovat vzájemné pochopení a úctu mezi lidmi a národy, ať už nám jsou podobné anebo se od nás liší; máme odpovědnost žádat, aby všichni lidé, ať už se nacházejí kdekoliv, měli možnost reagovat na problémy, jimž čelí s materiálními stejně jako spirituálními zdroji, které jsou potřebné pro takové bezprecedentní úkoly.

A jako osoby obdařené myslí a vědomím máme odpovědnost povzbuzovat pochopení a ocenění dokonalosti lidského ducha ve všech jeho projevech, včetně inspirující úcty a obdivu pro vesmír, jenž zrodil život a vědomí a který udržuje možnost jeho pokračující evoluce do stále vyšších úrovní poznání, porozumění, lásky a soucitu.

Potřeba planetárního vědomí

11/ Ve většině světa je skutečný potenciál lidských bytostí bohužel nerozvinutý. Způsob, jakým jsou děti vychovávány, potlačuje jejich schopnost učení a tvořivosti; boj mladých lidí o materiální přežití je přivádí k frustraci a odporu. U dospělých to vede k různým druhům kompenzačního, návykového a nutkavého chování. Výsledkem je trvalý sociální a politický útisk, hospodářská válka, kulturní netolerance, zločinnost a přehlížení životního prostředí. Odstraňování sociálních a ekonomických nemocí a frustrací vyžaduje značný socio-ekonomický rozvoj, který není možný bez lepšího vzdělání, lepších informací a kvalitní komunikace. Avšak absence tohoto rozvoje toto vše blokuje, což vytváří bludný kruh: nerozvinutost způsobuje frustraci a frustrace vede k defektnímu chování, které brání rozvoji. Tento cyklus je potřeba prolomit v bodě jeho největší flexibility, jímž je rozvoj ducha a vědomí lidských bytostí. Dosažení tohoto cíle nebrání potřebě socio-ekonomického rozvoje se všemi jeho finančními a technickými zdroji, nicméně tento cíl vyžaduje paralelní misi ve spirituální oblasti. Pokud se lidský duch a lidské vědomí nebudou vyvíjet do planetární dimenze, proces, jenž stresuje globalizovanou společnost a přírodní systém, se bude zesilovat a bude produkovat šokové vlny, které by mohly ohrozit celý přechod k mírové a kooperativní globální společnosti. To by znamenalo překážku pro lidstvo a nebezpečí pro každého. Rozvoj lidského ducha a lidského vědomí je tudíž první životně důležitou věcí, kterou celek lidské rodiny společně sdílí.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *