Znaky transformácie vedomia

(rozhovor Petera Russella, Ervina Laszla a Stanislava Grofa)

Filosof obecné evoluce a systémový teoretik Ervin Laszlo, transpersonální psycholog a výzkumník vědomí Stanislav Grof a futurolog a teoretický fyzik Peter Russell se sešli ke společnému přemýšlení o povaze dnešní přelomové doby. Výsledkem je kniha The Consciousness Revolution: A Transatlantic Dialogue (Revoluce vědomí – transatlantický dialog, Element Books, Shafesbury 1999). Tito tři vizionáři a vůdčí integrální myslitelé se v ní zamýšlejí nad současnou globální krizí a dospívají k závěru, že klíčovým prvkem, jenž dnes zásadním způsobem určuje naší budoucnost, je stav našeho vědomí. Publikovaná ukázka pochází z první kapitoly uvedené knihy. Přeložil Jiří Zemánek.

* * *

Russell: Kolektivní skok ve vědomí je možný. Přesto existuje rovněž mnoho dalších scénářů. Musíme si připomenout, že žijeme v nepředvídatelných časech – pravděpodobně v nejnepředvídatelnějších, jaké kdy v lidské historii nastaly. Tempo změn je tak rychlé a svět tak komplexní, že nikdo nemůže předvídat, jak bude vypadat za deset, nebo i za pět let. Jediné, co je jisté, je to, že budeme svědky mnoha neočekávaných událostí. Některé z nich mohou být katastrofami, jiné velkými politickými zvraty a další by mohly být velkým posunem ve vědomí. Nemyslím si však, že můžeme udělat přesnou prognózu, co se bude dít nebo jak se to bude dít. Nikdo z nás například nepředvídal, že se východní Evropa změní takovou rychlostí, jak k tomu došlo v roce 1989. Musíme být připraveni na zcela neočekávané, až by to bylo cokoliv.

Laszlo: Nebo nadcházející změny nemusíme postřehnout, nemusíme si je uvědomit, a to by bylo ještě horší.

Vědomí smrti
Russell: Ano, nemusíme. To je jistě velice reálná obava. Protože existuje strach z toho, že se potřebujeme podívat hlouběji. A tento strach je zjevně spojen se strachem ze smrti.

Naše osobní smrt představuje jedinou věc, kterou jsme si v našem životě jistí. To, že si ji uvědomujeme, je cena, kterou musíme platit za možnost být si vědomi své vlastní individuality a hledět dopředu do budoucnosti. Smrt je jediná nevyhnutelnost; přesto většina z nás žije svoje životy, jako by k ní nikdy nemělo dojít. Snažíme se pomyšlení na ni vyhnout. Žijeme svůj život popíráním jediné věci, kterou popřít nelze.

To samé se děje na kolektivní rovině. Obáváme se konce našeho světa, konce naší civilizace. Ale možná, že je také nevyhnutelný. Nakonec žádná civilizace v minulosti netrvala navždy. Proč bychom měli být nějak odlišní? Jak terapeuti, tak spirituální učitelé nám říkají, že přijetí, a dokonce přivítání naší vlastní osobní smrtelnosti je jednou z nejzdravějších a nejvíce osvobozujících věcí, kterou můžeme udělat. Možná bychom to měli stejným způsobem udělat na kolektivní úrovni – přijmout, a dokonce uvítat konec světa, jak ho známe.

Obvykle činíme opak. Popíráme ho a snažíme se s ním bojovat. Nechceme, aby k němu došlo – pravděpodobně proto, že nechceme opustit pohodlný životní styl, na který jsme si zvykli. Ale možná, že ho nakonec akceptovat musíme. A toto přijetí se může stát katalyzátorem, který nás otevře novým možnostem – mnohem bohatšímu, mnohem spirituálnějšímu pohledu na život.

Laszlo: Přesto věřím, že lidstvo jako druh má schopnost se samo adaptovat a obnovovat.

Russell: V principu ano. Nicméně si myslím, že se rovněž musíme otevřít možnosti, že je příliš pozdě, že se čas vyčerpal.

Laszlo: To je to, co také stále více pociťuji. Vskutku se čas možná krátí.

Russell: Ano, této nové situaci bychom se měli otevřít. Největší nebezpečí může spočívat v naší snaze tuto skutečnost potlačit.

Grof: Na základě zkušeností a pozorování ze své vlastní práce mám sklon nahlížet smrt v širším kontextu, ze spirituální perspektivy. V mimořádných stavech vědomí je psychologické setkání se smrtí klíčovým prvkem psychospirituální transformace. Když se při vnitřním sebezkoumání symbolickým způsobem konfrontujeme se smrtí, vede to ke spirituálnímu otevření, k mys tické zkušenosti. Setkání se skutečnou biologickou smrtí může být použito ke stejnému účelu. Například součástí tantrické tradice v Tibetu a v Indii je, že člověk stráví nějaký čas na hřbitově zakopán v zemi a zakouší kontakt s mrtvými lidmi a jejich těly. Tato zkušenost je chápána jako důležitá součást spirituální praxe.

Když se konfrontujeme se smrtí vnitřně, to, k čemu přitom dochází, není biologický skon, ale to, co by mohlo být nazváno smrtí ega. V průběhu tohoto procesu objevujeme, že nejsme tělesným egem neboli, jak to charakterizoval Allan Wats, do „kůže zapouzdřeným egem“. Naše nová identita se stává mnohem větší – začínáme se identifikovat s jinými lidmi, se zvířaty, s přírodou, s kosmem jako celkem. Jinými slovy, rozvíjíme spirituální čili transpersonální já. To vede automaticky k větší rasové, kulturní, politické a náboženské toleranci a zvyšuje to ekologické vědomí. A to jsou změny, které by se v probíhající globální krizi mohly stát mimořádně důležitými.

Něco podobného se stává lidem, kteří procházejí zkušeností blízkou smrti. Příznačné je, že jsou touto zkušeností hluboce proměněni, dospívají k novému souboru hodnot a k nové životní strategii. Vnímají pak život jako velice drahocenný a nechtějí z něj ztratit jedinou minutu. Nechtějí plýtvat časem na zbytečné vlastní projekce. To znamená, že skutečně žijí v přítomnosti, zde a nyní. Retrospektivně řečeno, všechen čas, který strávíme pronásledováním nějakého přeludu budoucího uspokojení, je ztraceným časem. Když dokážeme ve chvíli hrozící smrti pohlédnout retrospektivně na svůj život, jako dobře strávený se nám v něm jeví jen ten čas, kdy jsme žili plně v přítomnosti. To je velká lekce, kterou nám přináší konfrontace se smrtí, ať už jde o střet s biologickou smrtí nebo ať je to symbolické setkání se smrtí během meditace, v psychedelických sezeních, v holotropním dýchání nebo během spontánních psychospirituálních krizí.

Laszlo: Měl jsem nedávno hlubokou osobní zkušenost, když jsem pobýval v Auroville v Indii. Jednoho dne jsem nemohl celou noc spát a nevěděl jsem proč. Příštího rána jsem dostal zprávu, že moje matka zemřela. Následující den jsem jel na sever do Dharamsaly navštívit dalajlamu. Strávil jsem tam několik dní, včetně onoho čtvrtého dne od smrti své matky, který Tibeťané považují za kritický. To je den, kdy duch zesnulého začíná svůj přechod. Moje zkušenost se smrtí matky byla v přítomnosti tibetských lamů taková, že nic neskončilo. Silně jsem si uvědomoval, že existuje kontinuita. Byla to mocná zkušenost. Pokud bych ji prožíval v západním kontextu, byla by nepochybně velice odlišná. Ta zkušenost se mnou od té doby nějakým způsobem zůstala. Ztráta existuje, ale uvědomuji si, že to není absolutní ztráta, není to konec, ale transformace.

Grof: Je to velmi podobné druhu vědomí, s nímž se vynořují lidé z mocných transformačních zkušeností: smrt neznamená absolutní konec života, ale představuje důležitý přechod do jiné formy bytí.

Laszlo: Východní poznání o životě, smrti a znovuzrození bylo předáváno po tisíce let. Nyní tyto poznatky znovu objevujeme na Západě.

Význam mimořádných stavů vědomí
Grof: Mnoho z toho bylo vskutku známo po staletí, nebo dokonce po tisíciletí v různých částech světa.* Když jsem před nějakými čtyřiceti lety započal s výzkumem působení psychedelik, vstoupil jsem do něj vybaven freudovskou psychoanalýzou, která představovala velice úzký a povrchní model psýché. Všichni lidé, kteří podstupovali sérii sezení s LSD, dříve nebo později freudovský model psýché, který je omezen na postnatální biografii a individuální nevědomí, překročili. Získali široký rozsah zkušeností, které nebyly zmapované freudovskou analýzou a západní psychiatrií. Strávil jsem tři roky trpělivým dokumentováním těchto zkušeností, doufaje, že vytvořím novou kartografii lidské psýché. Jak jsem pak poznal, bylo to umožněno objevem LSD, novým a mocným výzkumným nástrojem. Nicméně když jsem tuto mapu lidského vědomí zkompletoval do takové šíře, aby zahrnula všechny hlavní zkušenosti, které jsem poznal v psychedelických sezeních, uvědomil jsem si, že tato nová mapa není vůbec nová, ale že jde o znovuobjevenou velice starou mapu.

Mnohé zkušenosti, které byly do této mé kartografie psýché zahrnuty, byly popsány v antropologické literatuře o šamanismu, nejstarším léčivém umění a náboženství lidstva. V šamanismu hrají mimořádné stavy vědomí zásadní roli, a to jak v iniciačních krizích, které prožívají mnozí z noviců na začátku své šamanské dráhy, tak v léčivých obřadech. Obdobné zkušenosti jsou známy také z rituálů přechodu, které poprvé popsal ve své knize holandský antropolog Arnold van Gennep.

Rituály přechodu jsou v domorodých kulturách prováděny v dobách kritického biologického nebo sociálního přechodu, jako je narození dítěte, obřízka, puberta, manželství, menopauza, stárnutí a umírání. Domorodci v těchto rituálech používali pro vyvolávání mimořádných stavů vědomí podobné metody a posvátné technologie jako šamani – bubnování, chřestění, tančení, zpěv, sociální a smyslovou izolaci, půst, spánkovou deprivaci, fyzickou bolest a psychedelické rostliny. Zasvěcovaní zažívají během těchto rituálů hluboké zkušenosti psychospirituální smrti a znovuzrození.

Mnohé zkušenosti, které jsem popsal ve svém rozšířeném modelu psýché, lze najít také v literatuře o starověkých mysteriích smrti a znovuzrození, jež byla populární a široce rozšířená ve starověkém světě od Středomoří pro Střední Ameriku. Tato mysteria byla založena na mytologiích, jež popisují smrt a znovuzrození bohů, polobohů a legendárních hrdinů – příběhy Inanny a Tammuze, Isis a Osirise, Dionýsa, Attise, Adónise, Quetzalkóatla a mayských hrdinských dvojčat. Zasvěcenci v nich byli vystaveni různým procedurám, které proměňovaly jejich mysl, a prožívali mocné zkušenosti smrti a znovuzrození.

Nejslavnějším z těchto rituálů byla eleusínská mysteria, praktikovaná v Eleusíně blízko Athén po dobu téměř dvou tisíc let vždy každých pět let. Fascinující výzkum provedený Gordonem Wassonem (jenž přinesl do Evropy mexické magické houby), Albertem Hoff manem (objevitelem LSD) a Carlem Ruckem (řeckým vědcem) ukázala, že klíčovým pro události v eleusínských mysteriích byl posvátný lektvar kykeón, psychedelická svátost vytvořená z námelu a ve svém účinku podobná LSD. Když jsme spolu s mojí ženou Christinou navštívili Eleusínu, zjistili jsme, že počet lidí, kteří byli každých pět let v hlavním sále Eleusíny telestrionu iniciovaní, překračoval tři tisíce osob. Muselo to mít neobyčejný vliv na starověkou řeckou kulturu a jejím prostřednictvím pak na celou evropskou kulturu.

Faktem zůstává, že tato věc nebyla rozpoznána historiky. Seznam zasvěcenců do řeckých mysterií se čte jako „Kdo je kdo ve starověku“. Zahrnuje filosofy Platóna, Aristotela a Epiktéta, básníka Pindara, dramatiky Eurípida a Aischyla, vojenského vůdce Alkibiada a římského státníka Cicerona. Když jsem o těchto skutečnostech uvažoval, uvědomil jsem si, že objevy vzešlé z našeho výzkumu mimořádných stavů vědomí byly ve skutečnosti znovuobjevením starověkého vědění a dávné moudrosti. Vše, co jsme udělali, bylo jejich reformulování v moderních pojmech.

Russell: Ano, znovuobjevujeme moudrost, která byla v mnoha kulturách mnohokrát znovuobjevena. To, co zkoumáme, je povaha lidské mysli – a základní povaha mysli se v průběhu lidské historie nijak významně neměnila. To, co se změnilo, je to, čeho jsme si vědomi, naše poznání, naše pochopení světa, naše domněnky a víry, naše hodnoty. To se asi změnilo podstatně. Avšak způsob, jímž bývá mysl polapena, způsob, jakým se jí zmocňuje strach, to, jak je přitahována svými náklonnostmi, vedena svými touhami, se změnily jen velice málo. Základní dynamiky mysli jsou stejné dnes, jako byly před dvěma tisíci a pěti sty lety. Proto můžeme tolik hodnot pro sebe stále odvozovat z četby Platóna nebo upanišad.

V průběhu lidské historie existovali lidé, kteří dokázali rozpoznat, že existuje velký nevyužitý potenciál lidského vědomí. Mnozí z nich objevovali různé druhy vědomí, které je přivedly k většímu pocitu vnitřního míru a k bohatšímu a harmoničtějšímu vztahu s okolním světem, vztahu, jenž je méně omezován strachem a sebestřednými vzorci myšlení. To jsou oni svatí, světci a šamani, kteří se vyskytovali v každé kultuře. Mnozí z nich se snažili pomoci ostatním lidem probudit v sobě osvobozenější modus vědomí a k tomuto účelu vyvinuli různé techniky a praxe. Všichni se tak či onak snažili pomoci lidem překonat egoistické vzorce vědomí.

Mimořádné stavy vědomí a změna paradigmatu

Laszlo: Pokud by se tyto poznatky a techniky v západním světě rozšířily, mohlo by to ovlivnit to, jak si počínáme? Způsob, jakým se vztahujeme k sobě navzájem a jakým se vztahujeme k přírodě?

Grof: Rozhodně se domnívám, že by to mohlo hluboce ovlivnit náš světový názor a změnit náš praktický přístup k životu. Jestliže se podíváme na světový názor západní průmyslové civilizace a porovnáme ho s tím, jak na svět pohlíželi starověké a domorodé kultury, zjistíme hluboký rozdíl. Jeden z aspektů tohoto rozdílu se týká hloubky a kvality našeho poznávání materiálního světa. Západní věda objevila mnoho věcí od světa astrofyziky po mikrosvět, a to až po kvantovou úroveň, což starověké a domorodé kultury samozřejmě neznaly. To je zcela přirozený proces, něco, co přichází s časem a pokrokem.

Nicméně existuje další rozdíl mezi západním a domorodým myšlením, který je skutečně mimořádný a překvapující. Jde o zásadní neshodu, co se týče přítomnosti nebo naopak absence spirituální dimenze ve vesmíru. Pro západní vědu je vesmír ve své podstatě materiální systém, který se vytvořil sám. Lze mu v principu porozumět s odkazem na přírodní zákony; život, vědomí a inteligence jsou chápány jako více nebo méně náhodné vedlejší produkty hmoty. Starověké a domorodé kultury zastávají v protikladu k tomu koncept oduševnělého vesmíru, který zpravidla zahrnuje mnoho běžným způsobem neviditelných sfér a jako důležitý aspekt skutečnosti vnímá spirituální dimenzi.

Odlišnost těchto dvou světových názorů byla obvykle vykládána ve smyslu nadřazenosti západní vědy nad primitivní pověrou. Materialističtí vědci připisují jakoukoliv představu spirituality nedostatečnému poznání, pověře, planým fantaziím, primitivnímu magickému myšlení, projekcím infantilních obrazů na nebe nebo celkové psychopatologii. Když se však podíváme blíž, zjišťujeme, že důvod této rozdílnosti spočívá někde jinde. Po čtyřiceti letech výzkumu vědomí silně tuším, že pravým důvodem této odlišnosti je naivita a ignorance západní průmyslové civilizace, co se týče mimořádných stavů vědomí. Všechny starověké a domorodé kultury chovaly tyto stavy vědomí ve velké úctě. Trávily mnoho času rozvíjením bezpečných a účinných způsobů jejich navozování a používaly je pro různé účely – jako hlavní prostředek pro svůj rituální a spirituální život, pro diagnostikování a léčení nemocí, pro kultivování intuice a mimosmyslové percepce i pro uměleckou inspiraci.

Lidé žijící v těchto kulturách pravidelně zakoušeli mimořádné stavy vědomí v různých kolektivních rituálech. Prožívali ztotožnění a hluboké spojení s jinými lidmi, se zvířaty, s přírodou i s celým kosmem. Zakoušeli mocná setkání s archetypickými bytostmi a navštěvovali různé mytologické říše. Je proto logické, že tyto zkušenosti a tato pozorování integrovali do svého světového názoru. Nijak to nesouvisí se spekulacemi, je to založeno na přímé zkušenosti určitých realit. Světový názor tradičních kultur je syntézou toho, co lidé zakoušeli v každodenním životě prostřednictvím svých smyslů, a toho, s čím se setkávali ve vizionářských stavech vědomí.

To samé se v podstatě děje v naší vlastní kultuře lidem, kteří dostali příležitost zažít mimořádné stavy vědomí. Ještě jsem se nesetkal s jediným člověkem z naší kultury, jenž prožil mocné transpersonální zkušenosti – bez ohledu na to jaké měl vzdělání, IQ a jaký specifický výcvik podstoupil -, který by nadále souhlasil s materialistickým monismem západní vědy. Jsem zakládajícím prezidentem Mezinárodní transpersonální asociace (International Transpersonal Association / ITA), uskutečnili jsme patnáct mezinárodních konferencí s hvězdným seznamem přednášejících, z nichž mnozí byli akademičtí vědci s působivými vědeckými kredity. Když podstoupili zkušenosti s i mimořádnými stavy vědomí a studovali je u jiných lidí, všichni z nich shledali newtonovsko-karteziánský světový názor jako vážně nedostačující. Dříve nebo později se všichni posunuli do mnohem obsáhlejší alternativní vize kosmu, která integruje moderní vědu s perspektivami, jež jsou podobné těm, které nacházíme v mystických tradicích, východních spirituálních filosofiích a v domorodých kulturách.

Dospěli ke světovému názoru, jenž popisuje radikálně oduševnělý vesmír, prostoupený Absolutním vědomím a nadřazenou kosmickou inteligencí. Domnívám se, že něco podobného by se stalo v celé naší kultuře, pokud by tyto stavy vědomí byly obecně přístupné.

Současný výzkum vědomí
Russell:
Zmínil jsem již, že mnohé z dnešního vzrůstajícího zájmu o vědomí má své počátky v šedesátých letech minulého století. A je zajímavé, že tento proces proměny v mnoha aspektech spustily právě experimenty s mimořádnými stavy vědomí. Bylo tomu poprvé v naší historii, kdy byla psychedelika použita v tak širokém měřítku, což vedlo k tomu, že stavy vědomí, o nichž mluvíme, zakusil velký počet lidí. A to mělo velice hluboký dopad. Mnozí z těchto lidí byli onou zkušeností hluboce změněni. A ona nezmizela.

Když byl Timothy Leary v raných osmdesátých letech dotázán, kam se všechny ty květinové děti poděly, odpověděl, že se staly semeny. A přesně to se stalo. Dnes je těmto lidem čtyřicet nebo padesát let. Několik z nich sice odpadlo, ale většina se rozptýlila do společnosti, oženila se či provdala, má děti a vybudovala si své vlastní kariéry. Řada z nich dosáhla uznávaného a vlivného postavení ve společnosti. Někteří jsou prezidenty velkých společností, jiní jsou hlavními postavami v zábavní branži, další zaujímají důležité pozice ve vzdělávání, ve vládě a v péči o zdraví. Mnohým z nich vize a vhledy, které získali v šedesátých letech, zůstaly a někteří díky svému postavení nechávají něco z těchto svých vizí tiše prosakovat do světa.

Další zajímavou oblast rozvoje představoval v posledních letech vzrůstající vědecký zájem o výzkum vědomí. V minulých letech se jím vědci nezabývali, a to z dobrých důvodů. Vědomí totiž nemůžete jako jiné věci měřit, nemůžete ho jako objekt výzkumu „přišpendlit“ ani ho nelze nějak definovat. Fyzikální svět se zdá docela dobře fungovat, aniž by do něj muselo být zahrnuto vědomí, takže pro výzkum vědomí existovala jen malá motivace. Dnes se však věci mění. Je to částečně způsobeno našimi rostoucími znalostmi o fungování mozku, které posunují otázku vědomí znovu do ohniska zájmu. Vědci a filosofové se začínají ptát: Co je to vědomí? Jak se vědomí vztahuje k aktivitě mozku? Jak se vyvinulo? Odkud přišlo?

V posledních několika letech se uskutečnila série mezinárodních vědeckých konferencí, které se věnovaly tomuto tématu, a objevil se také nový vědecký časopis The Journal of Consciousness Studies.

Tento počátek výzkumu vědomí je zčásti důsledkem vědeckého rozvoje, nicméně se domnívám, že tento výzkum rovněž za mnoho vděčí velkému počtu lidí, kteří měli zku?enosti s mimořádnými stavy vědomí. Jestli existuje jedna věc, kterou tyto zku?enosti vyvolávají, pak je to revoluce v na?em přístupu k vědomí. Jak už řekl Stan, nemůžete mít hlubokou zku?enost tohoto druhu a neodejít z ní s uvědoměním, že na?emu stávajícímu modelu mysli a reality něco hrozně chybí.

Domnívám se, že se dnes nacházíme uprostřed hluboké a do mnoha stran se roz?iřující revoluce v na?em pohledu na realitu. Staré materialistické modely začínají ztrácet svoji přesvědčivost a my postupně skládáme dohromady nové porozumění skutečnosti. Směr, kterým se ubíráme, naznačuje, že tento nový model v sobě bude obsahovat mysl a vědomí jako základní aspekty reality.

Laszlo: Tato změna se odehrává navzdory tomu, že ji vět?ina vědců nerozpoznává, nebo si ji dokonce nepřeje. Někdy člověk skutečný původ nebo příčiny této změny ve svém my?lení nebo vědomí nepozná. Sám jsem měl před šesti nebo sedmi lety podobnou zkušenost, kterou je relevantní zde připomenout. Setkal jsem se s myšlenkou, kterou jsem pokládal pouze za pomíjivý názor, i když byla možná zajímavá z hlediska zkoumání. Napsal jsem o ní malou esej Hypotéza o psi-poli, která byla publikovaná pouze v italštině. Pak jsem na tu věc úplně zapomněl, nicméně jiní lidé mně na ni zapomenout nedovolili. Když esej vyšla, začali mně volat, začali o ní psát a začali dané téma zkoumat. Pak mě napadlo, že na této myšlence přece jenom něco je. Nicméně nemohl jsem se přesto zbavit představy, že mě ta idea nějak sama neočekávaně polapila. Nyní na ni pracuji, a čím víc to dělám, tím víc objevuji, že v kosmu skutečně existuje něco, co koresponduje s mojí hypotézou psí-pole – totiž nějaké vzájemně propojené přirozené informační pole.

Takovéto intuice nejsou nikdy zcela vědomé. Nejsem si jist, proč jsem se o tento koncept začal zajímat; v mojí mysli předtím nebylo nic, co by mě na něj připravovalo.

Zjišťuji, že se tento druh věcí děje v dnešním světě stále víc a víc. Téměř se zdá, jako by byl člověk doslova hnán k tomu, aby některá zkoumání uskutečnil. Může to být znak doby, známka toho, že žijeme ve zvlášť nestabilní a transformační éře historie. Otázkou je, zda budou tyto změny dostatečně rychlé a zda by mohly mít dostatečný účinek. Samozřejmě je nemůžeme zcela předvídat. Můžeme však rozumně optimisticky doufat, že budou mít vliv…

—————————————————————————————————————————————–

* Pro označení hlubinných transpersonálních zkušeností, známých z praxí šamanů, vizí zakladatelů světových náboženství a zkušeností mystiků, z meditace či moderních psychedelických experimentů, používáme v tomto dvojčísle revue PROSTOR nejčastěji tyto pojmy: mimořádné stavy vědomí, holotropní stavy vědomí, psychedelické stavy vědomí nebo rozšířené či změněné stavy vědomí. První tři uvedené charakteristiky (mimořádné, holotropní a psychedelické stavy vědomí) odkazují ke hraničním stavům vědomí, které Šrí Aurobindo označuje jako supramentální čili nejvyšší stavy vědomí, kdy si individuální lidská mysl začíná uvědomovat svoji zapuštěnost v širokém poli kosmické mysli. Pojmy rozšířené stavy vědomí nebo změněné vědomí naproti tomu zahrnují také ony „nižší“ proměny individuální lidské mysli – například v kreativních stavech inspirace či tranzu, intuice nebo snění -, kdy k uvědomování spojení individuální mysli s komickou myslí ještě nutně nedochází. Pojem rozšířené stavy vědomí pojímáme tedy jako širší, zastřešující pojem. V rámci tohoto rozhovoru preferujeme tudíž pojem mimořádné stavy vědomí. Pozn. red

 

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *